Majetek politiků

Již méně je pochopitelné, že se majetkem svého kolegy veřejně zabývají jiní politici. Dotazy, které vznášejí, totiž mohou být položeny i jim a staré české přísloví říká, že kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Obecně u nás platí, že politici nebývají chudí, a je až s podivem, jak dobře se v podnikání daří jejich manželkám. Dosud nebylo zvykem, že by tajemství svých podnikatelských úspěchů a původ majetku museli politici svěřovat široké veřejnosti. Kde nebylo žalobce, nebylo ani soudce, a tak máslo na hlavě a kostlivci ve skříních nepředstavovali pro politiky nějakou noční můru.

Nyní se ale zdá, že v zápalu politického boje poněkud slábne jejich pud sebezáchovy. V otázce, která přímo vybízí k solidárnímu spikleneckému mlčení, se dopouštějí výroků, kterými si koledují o reakci. Jakmile na sebe politici začnou žalovat, občan bude mít o zábavu na dlouho postaráno, protože pohodlné bydlení si nejspíše díky politickým konexím pořídil kdekdo. Že věc zašla hodně daleko, si už zřejmě někteří poslanci začínají uvědomovat. Včera ve sněmovně z úst opoziční političky zaznělo, že "probírat se v majetkových otázkách kohokoli je neuvěřitelně nechutné." Dodejme ovšem, že jak pro koho. Na příkladu premiéra se ukázalo, že veřejnosti není blahobyt politiků lhostejný. Investigativní novináři mají motivaci uplatnit své know-how i v dalších kauzách. Už proto, aby nebyli podezřelí, že vybírají terče s přihlédnutím ke stranické příslušnosti politika, který nadstandardně bydlí.