Macronova popularita je na rekordním minimu. Škodí mu rezignace ministrů i královská namyšlenost

9. září 2018
Francouzský prezident Emmanuel Macron

Tento týden se děti ve Francii vracely po prázdninách zpátky do škol. Nový začátek ale čeká i Emmanuela Macrona, uvádí britský týdeník Economist. Šéf Elysejského paláce musel v týdnu přikročit ke změnám ve francouzské vládě poté, co kabinet rozkývala rezignace ministra životního prostředí Nicolase Hulota.

Prezidentova popularita po letošním létě dosáhla rekordních nížin. Pokud tedy chce pokračovat ve svém plánu transformovat Francii, musí rychle znovu nasbírat politické body.

Zdeněk Velíšek: Macronova domácí autorita ochabuje

Francouzský prezident Emmanuel Macron

Pro evropské státníky skončila nejen jejich osobní, ale i evropská dovolená.

Dnes už exministr Hulot, dříve populární televizní moderátor a ekologický aktivista, nečekaně rezignoval na svou funkci minulý týden uprostřed rozhlasového rozhovoru. Prohlásil, že ačkoliv Francie dělá „více než jiní“, jedná se jen o „malé krůčky“ k záchraně planety, které podle něj nejsou dostačující.

Hulota, který v minulosti opakovaně odmítal svou účast ve vládě, nahradil v čele resortu životního prostředí kariérní politik François de Rugy. Ten býval dlouholetým členem strany Zelených, později ale přestoupil do Macronovy formace Republiko, vpřed!.

Macronovy velké plány

Ztráta ministra byla nicméně to poslední, co Macron potřeboval. V červenci se prezident stal terčem kritiky poté, co jistý videozáznam ukázal člena jeho bezpečnostního aparátu Alexandreho Benallu, jak v policejním vybavení fyzicky napadá účastníka demonstrace.

Macron je především lupič a zrádce. Chudým bere a bohatým dává, hodnotí první rok francouzského prezidenta publicista Brož

Emmanuel Macron

Před rokem nastoupil do úřadu prezidenta Francie Emmanuel Macron. Naplňuje značná očekávání, která tehdy vzbudil, nebo je na místě podrobit jeho působení ve funkci hlavy státu kritice? A zasahuje jeho politika i Českou republiku?

Benalla sice dostal výpověď, ale až poté, co se video dostalo na veřejnost. Kauza smazala veškerou podporu, kterou se Macronovi povedlo získat na začátku léta vítězstvím nad železničními odbory, připomíná týdeník Economist.

Průzkum agentury Ifop ukázal, že se prezidentova popularita propadla na 31 procent. Macronovi rozhodně nepomáhá třeba i pomalejší růst francouzské ekonomiky. Stejně tak mu hlasy nepřidává ani jeho údajná „královská namyšlenost“, z níž je obviňovaný a kvůli které si vysloužil přezdívku Jupiter.

Samotného Macrona nicméně tyto nesnáze zatím zřejmě neodrazují od velkých plánů. Po krátkém váhání se jeho vláda rozhodla pokračovat v prosazování komplexních daňových změn, které mají platit od ledna.

Stejně tak chce kabinet brzy přijít s reformami sociálních dávek, nemocniční péče i penzí, které jdou proti zájmům mnoha silných hráčů. Macron rovněž doufá, že původně odložené snižování sazeb sociálních odvodů, které nakonec začne účinkovat příští měsíc, pomůže zvednout náladu a zvýšit výdaje spotřebitelů.

Roztříštěná opozice

Zvlášť pozoruhodnou okolností Macronových domácích problémů je podle Economistu nicméně fakt, jak málo jich dokáže využít opozice. Prezidentova strana Republiko, vpřed!, do sebe totiž nabalila velké množství umírněných politiků jak zleva, tak zprava. Socialistická strana i Republikáni se nyní marně snaží hledat nové vůdčí osobnosti či vůbec nějaký svůj smysl.

Populismus se šíří Evropou jako malomocenství, řekl Macron a ihned se dostal do střetu s Itálií

Francouzský prezident Emmanuel Macron

Francouzský prezident Emmanuel Macron si postěžoval, že se populismus šíří Evropou „jako malomocenství“.

Některé průzkumy veřejného mínění naznačují, že by se socialisté, historicky základní součást francouzské politiky, mohli propadnout až pod kritickou pětiprocentní hranici. Z voleb do Evropského parlamentu příští rok v květnu by tak mohli odejít úplně s prázdnou.

Republikáni pak míří stále více vpravo. U jejich kormidla pak stojí nový a nepříliš přesvědčivý lídr Laurent Wauquiez. Bývalí středoví politici partaje jsou buď součástí nynější vlády, jako například premiér Édouard Philippe nebo ministr financí Bruno Le Maire, či stojí v čele velkých územních celků, jako třeba předsedkyně regionální rady regionu Île-de-France Valérie Pécressová.

Pro mnohé je zarážející i to, že radikální strany, tedy Národní sdružení Marine Le Penové i Nepoddajná Francie Jeana-Luca Mélenchona, zůstávají pozadu. Podle všeho jsou ale připravené k boji. Mélenchon slíbil, že blížící se evropské volby budou „referendem“ o prezidentovi. A Le Penová má obvykle silnější podporu právě až v polovině volebního období.

Přesto ale nedávný průzkum agentury Ifop ukázal, že pokud by se volby konaly nyní, Macronova strana by je vyhrála. Prezident tak možná ztrácí podporu v Paříži, rozhodně ale ještě není ze hry venku, upozorňuje britský týdeník Economist.