Macron se bude dál snažit komunikovat s Putinem, k válce přispěly i státy NATO, míní politolog a exdiplomat Drulák

25. duben 2022

Emmanuel Macron jako první francouzský prezident za posledních dvacet let obhájil svůj mandát, když ve druhém kole voleb porazil nacionalistickou političku Marine Le Penovou. „Je to výraznější vítězství, než by se zdálo po prvním kole. Vyhrál s náskokem 17 procent, což je přesvědčivý výsledek. Ale pak jsou tu další faktory, které to trochu relativizují,“ hodnotí politolog Petr Drulák.

Většina Francouzů se podle něj totiž nedokázala ztotožnit s ani jedním z kandidátů a volební účast byla nejnižší za mnoho let. „Dochází zde k určitému odcizení mezi mezi politickou třídou a francouzskou společností,“ soudí bývalý velvyslanec v Paříži.

Čtěte také

V červnu zemi čekají parlamentní volby a Macron prý nemá vůbec jisté, že v nich získá jasnou většinu. „Myslím, že volby nebudou mít jasného vítěze. Očekávám, že se parlament rozdělí do několika politických proudů a bude otázkou velkého politického umění, zda se podaří vytvořit většinu, o níž by se prezident mohl opřít,“ upozorňuje.

Lze navíc očekávat, že v souvislosti s ekonomickými potížemi, které Francii a celou Evropu čekají, bude stoupat i sociální napětí ve francouzské společnosti, jenž Macron dosud nedokázal řešit.

„Macron rétorický ví, kde je problém, ale nedokáže ho řešit, protože v politice zastupuje zájmy Francie, které se daří. Velkých firem, vyšší středních tříd a velkokapitálu. A dělá politiku, která odpovídá těmto voličům, protože díky nim vítězí,“ poznamenává Drulák.

Páky na Putina

Válka na Ukrajině není podle diplomata ve Francii vnímána tak intenzivně jako například ve středo a východoevropských státech. Drulák očekává, že Macron po svém znovuzvolení nezmění svou dosavadní politiku a bude se i nadále pokoušet komunikovat s Ruskem.

Čtěte také

Zároveň ale poukazuje na to, že Francie nemá žádné větší páky na řešení konfliktu, na rozdíl od Německa, Spojených států nebo Číny. A pro roli zprostředkovatele jsou zase vhodnější země, které se těší důvěře obou stran konfliktu, jako je Izrael nebo Turecko.

Drulák v této souvislosti uvádí také nesmlouvavý postoj britského premiéra Borise Johnsona, který prý nenapomáhá k uklidnění konfliktu.

„Macron a Němci se pokoušejí najít nějaké řešení, ale nevidím, že by premiér Johnson hrál zodpovědnou hru. Jemu jde o to, aby ten konflikt spíše přetrvával, protože Velké Británii vlastně nevadí, když Rusko bude mít vázané své síly na Ukrajině. Ona není ekonomicky propojena s Ruskem a s východní Evropou jako zbytek kontinentu,“ srovnává.

Evropu sankce bolí

Drulák se domnívá, že ještě před ruskou invazí na Ukrajinu se Západ dostatečně nesnažil jednat s Ruskem o podle jeho názoru legitimních požadavcích, jako je otázka statutu Ukrajiny a jejího členství v NATO.

Čtěte také

„Odpovědnost je na více stranách. Samozřejmě Rusko se chovalo způsobem, který je neuvěřitelně brutální a hazardérský. To je mimo jakoukoliv pochybu. Na druhou stranu je také pravda, že Spojené státy a další státy NATO přispěly k tomu, že k té válce došlo,“ míní diplomat.

Evropské a americké či britské zájmy se prý ve vztahu k Ukrajině liší, protože tvrdé protiruské sankce zejména pro Německo a další středoevropské státy znamenají obrovské ekonomické náklady, které v zámoří nenesou.

„Jednota spočívá v tom, že ruské akce na Ukrajině všichni odsuzují a snaží se najít páku, jak Rusko přesvědčit a ekonomicky oslabit, aby tuto válku dále nevedlo. Ale problém je, že některé z těch států ty sankce oslabují a poškozují více než jiné,“ uzavírá.

Jakou roli hrály západní státy v rozpoutání války na Ukrajině? Poslechněte si celý rozhovor v záznamu Interview Plus.

autoři: Lukáš Matoška , ert
Spustit audio

Související