Macron přecenil svou pozici, voliči extremistů nikam nezmizeli, píše Economist
Po několika týdnech protestů takzvaných žlutých vest neměl francouzský prezident jinou možnost než zvolit taktický ústup. Jeho částečná kapitulace tváří v tvář hrozbě, že se demonstrace vymknou kontrole, ale neznamená, že končí také plány, se kterými Emmanuel Macron vkročil do Elysejského paláce.
Uvádí to editorial deníku Financial Times.
V jeho pohledu jsou reformní ambice historicky nejmladšího francouzského prezidenta od počátku velkolepé a přesahují hranice země. Macron nejdříve v roce 2017 v prezidentské kampani porazil krajní pravici. Rozhodl se dokázat, že z hospodářské prosperity mohou něco mít také běžní občané, aby je hmotná nouze nevháněla do náruče extremismu.
Cílem šéfa Elysejského paláce bylo také reformováním Francie přesvědčit Německo, aby se vydalo cestou užší integrace Evropské unie. V případě úspěchu by byl posílen nejen celý evropský projekt, ale také potlačeno vzepětí populistů. Krize, které teď Macron čelí, ale ohrožuje celou jeho dlouhodobou vizi. O jeho osud by se tedy měla zajímat také celá Evropa, upozorňuje hospodářský list.
Krok správným směrem
Francouzský prezident podle něj učinil správné rozhodnutí, když se pokusil uklidnit domácí nepokoje příslibem zvýšení minimální mzdy a zavedením dalších opatření. V tomto ohledu je Macronovi možné odpustit dodatečné rozpočtové náklady, které si sliby vyžádají, konstatují smířlivě Financial Times.
Veřejné přiznání viny obsahovalo také přiznání, že si šéf Elysejského paláce možná někdy nezvolil správné priority. I tato část projevu byla v názoru ekonomických novin správná. Mohla by totiž znamenat, že si Macron uvědomil, že ve vztahu k občanům doposud mohl působit odtažitě.
Rodí se jiná EU, než na kterou jsme byli zvyklí. Posílí v ní nacionalismus a populismus
V Bruselu jednají vrcholní zástupci členských států Evropské unie o aktuálních problémech, mimo jiné o dlouhodobém unijním rozpočtu. Aktuální summit se koná ve stínu protestů, které už skoro měsíc paralyzují Francii a prezidenta Emmanuela Macrona donutily k částečnému ústupu od plánovaných reforem. Oslabí francouzské dění celou Evropskou unii?
Za jeho dosavadním vystupováním možná byla nesprávná iluze samotného prezidenta, který nesprávně vyhodnotil své volební vítězství. Umírnění levicoví a pravicoví voliči se totiž spojili často spíše ve snaze zablokovat cestu k moci nacionalistické političce Marine Le Penové, než že by přímo volili Macronův program.
Dosavadní Macronovo působení bylo poznamenané řadou důležitých úspěchů i přešlapů. Kladně je možné vnímat jeho tažení za zpružnění pracovního trhu a oslabení vlivu tradičně silných železničářských odborů.
Naopak negativně mohlo působit snížení daně pro nejbohatší. Kvůli tomu si Macron vysloužil přezdívku „prezident bohatých“. Na druhou stranu je ale třeba mít na zřeteli, že záměr podpořit tvorbu bohatství a nových pracovních příležitostí usnadněním života soukromých společností a lidí s vysokými příjmy dává smysl, tvrdí Financial Times.
Podrží Macrona Berlín?
Pokud ale Macron chce ještě uspět a pokračovat s dalšími reformami, včetně změn penzijního systému, musí podle listu vystupovat skromněji. Měl by také přesvědčit tradičně levicové zemědělské oblasti, malá města a lidi s nižší životní úrovní, že mu na nich záleží. Možná, že právě svým projevem před národem udělal v tomto smyslu první krok.
Francouzští demonstranti chtějí srazit na kolena prezidenta Macrona
Francouzský prezident Emmanuel Macron nakonec ustoupil demonstrantům, kteří už tři týdny pořádají násilné protesty, a jeho kabinet odvolal plánované zvýšení daně z benzinu. Premiér Edouard Philippe oznámil i další opatření, která by podle vlády měla ukončit násilnosti tzv. žlutých vest.
Pro francouzského prezidenta bude ale také klíčová podpora ze zahraničí. Hospodářské noviny v tomto ohledu vyzývají, aby unijní partneři ukázali flexibilitu a příliš nevyčítali Francii zvýšení jejího rozpočtového schodku v důsledku Macronem představených sociálních úlev. Je teď totiž pravděpodobné, že země galského kohouta překročí tříprocentní hranici deficitu stanovenou Maastrichtskými kritérii.
Jakékoliv vstřícné kroky ale budou muset být pečlivě naplánované vzhledem k problémům, které měla s Unií Itálie kvůli naplánovanému deficitu ve výši 2,4 procenta HDP. Tedy nižšího schodku, než bude mít Francie.
Klíčové také je, aby nad Macronem nezlomili hůl v Berlíně. Němečtí politici by teď v pohledu Financial Times měli mít na paměti hodnotu, kterou představuje zahraniční politika Paříže.
Macronova obhajoba evropského projektu sjednocení, evropských hodnot a mezinárodního systému založeného na spolupráci je podle novin v době Donalda Trumpa, brexitu a nárůstu populismu obzvláště cenná. Evropské liberální demokracie by tedy na úspěchu Emmanuela Macrona měly mít opravdový zájem, uzavírají Financial Times.
Příliš velké naděje
Své hodnocení přidává také týdeník Economist. Uvádí, že Macronovo volební vítězství přineslo Francii, Evropě a celému světu naději. Mladý, inteligentní a neotřelými nápady překypující prezident se zdál být tím pravým lékem ke zlepšení nálady.
Ivan Hoffman: Rozzlobení Francouzi
Emmanueli Macronovi a jeho týmu se nedaří vysvětlit Francouzům, že nevyhnutelně potřebují reformu, díky které se jim zvýší životní náklady a poklesne životní úroveň.
Jeho zásluhou se do značné míry podařilo překonat nostalgickou náladu v Evropské unii kvůli odchodu Velké Británie. Dokázal se také postavit politice Spojených států a autokratickým režimům unijních států východní Evropy. Vše zmíněné ale zároveň způsobilo, že na mladého lídra padla celá tíha obnovy umírněné středové politiky.
Momentální problémy Emmanuela Macrona pramení z toho, že přecenil svou pozici. Jako by zapomněl, že francouzský prezident není bůh ani monarcha, nýbrž politik v demokratickém státě. I nájemník Elysejského paláce tedy potřebuje dělat vše pro to, aby ho občané podporovali.
Macron si v analýze Economistu uškodil hlavně sérií drobných chyb, které se ale nakupily jedna na druhou a způsobily stávající katastrofu. Francouzský prezident se tak nemůže příliš divit, když ho lidé považují za odtrženého a namyšleného.
Voliči extremistů nezmizeli
Kárání jistého mladíka, že Macrona neoslovil „pane prezidente“, svolání zákonodárců do Versailles, kde jim prezident kázal, a označování lidí za „bezcenné“ jsou jen některé příklady, které britský týdeník vyjmenovává a které prý mluví za vše.
Macronova popularita je na rekordním minimu. Škodí mu rezignace ministrů i královská namyšlenost
Tento týden se děti ve Francii vracely po prázdninách zpátky do škol. Nový začátek ale čeká i Emmanuela Macrona, uvádí britský týdeník Economist. Šéf Elysejského paláce musel v týdnu přikročit ke změnám ve francouzské vládě poté, co kabinet rozkývala rezignace ministra životního prostředí Nicolase Hulota.
Také je potřeba pamatovat, že v prvním kole francouzských prezidentských voleb v roce 2017 bylo v součtu 48 procent voličů tak nespokojených, že podpořilo extremisty: Marine Le Penovou na národovecké pravici, Jeana-Luca Mélenchona na levici a s nimi řadu méně charismatických politických radikálů.
Tito voliči nikam nezmizeli. A snížení daní pro nejbohatší bez doprovodných opatření, která by zlepšila život Francouzů střední a nižší třídy, a zvýšení daní na pohonné hmoty pro ně byly jen poslední kapkou. Rovněž chování prezidenta, na němž ulpěla nálepka náklonnosti k bohatým, se stalo jedním z hlavní důvodů, proč demonstranti ve žlutých vestách získali sympatie sedmdesáti pěti procent Francouzů.
Prezident Macron a jeho vláda se nyní budou muset soustředit na vysvětlování svých dosavadních úspěchů, dvakrát si rozmyslet reformu penzijního systému a hlavně – vystupovat lidštěji, trpělivěji a skromněji, apeluje týdeník Economist.
