Máchův Máj: Filozofická esej o pomíjivosti všeho pozemského

22. duben 2016

Báseň Máj bývá považována za vrcholné dílo českého literárního romantismu. Její autor Karel Hynek Mácha v něm zcela vybočil z obrozeneckého programu 1. poloviny 19. století, a pojal celou báseň jako výpověď rozervaného romantika plnou nejistot a otázek po smyslu života.

Máj často vnímáme úplně jinak, než byl původně zamýšlen. Není pouhou oslavou přírody a lásky. Děj básně byl inspirován skutečnou událostí. Roku 1774 byl poblíž Mladé Boleslavi popraven lámáním v kole Hynek Ignác Šifner, který zavraždil svého otce. Mácha toto vyprávění zaslechl o 60 let později a tento motiv do Máje zapracoval.

Protože většina z nás zná jen začátek Máchovy básně, neuvědomujeme si, jak krvavá historie je v Máji opsána.

„Dnes víme, v čem je působivost a účinek Máchova Máje,“ řekl v Magazínu Leonardo literární vědec Josef Vojvodík.

Ten podle něj spočívá v tom, že básník spojuje na jedné straně velmi pozoruhodnou orchestraci verše s ústřední myšlenkou, kterou je osud všech věcí, všeho pozemského.

„To je také jeden z momentů, pro který byl Maj v době, kdy vyšel, tedy v roce 1936, kritizován: pro domnělý Máchův nihilismus a rozervanectví jako problém, který byl v soudobé české kultuře vnímán jako velmi rušivý, zvláště na pozadí ideologie národního obrození,“ vysvětlil vědec.

Mácha v Máji moderním způsobem rozvíjí to, co bychom mohli nazvat poetikou loučení. „Tato symbolika loučení je v básni dvakrát velmi výrazně exponována, kdy se básnické já vrací na místo popraviště a dumá, reflektuje toto nezadržitelné uplývání času.“

Mácha tematizuje prostřednictvím této poetiky loučení jeden důležitý moment. „Zůstává tak přes různé výklady přeci jen básníkem lásky,“ tvrdí Vojvodík.

„Jak upozornil filozof Eugen Fink: milovat může pouze smrtelná bytost, která si je vědomá své pomíjivosti, smrtelnosti, a proto touží po zvláštní a jedinečné nepomíjivosti prostřednictvím pomíjivých věcí.“

Oproti tomu absolutní bytosti jsou bezcitné, dodává znalec. „A milovat může pouze bytost, která právě ví o své konečnosti.“

Sám autor vydal Máj s poznámkou, že hlavním účelem díla je oslava jarní přírody, ale důvodem pro toto uvození díla byla snaha zmást dobovou cenzuru. Proto je škoda, že i dnes bývá smysl Máchova Máje redukován na pouhou oslavu přírody a lásky.

autoři: mše , oci
Spustit audio