Lukáš Jelínek: Z bláta do louže

3. březen 2020

Nenechme se mýlit, v politice přírodní zákony o střídání světla a tmy nebo léta a zimy nefungují. Nikde není psáno, že populisty pokaždé vystřídají demokraté.

Leckdy přijdou populisté jiní, s jiným stylem, jinými akcenty. Už proto má smysl sledovat politiku nepřetržitě a ne jen ve chvílích, kdy se láme chleba.

Čtěte také

Nad vítězstvím hnutí OBYČAJNÍ ĽUDIA a nezávislé osobnosti Igora Matoviče ve slovenských parlamentních volbách se v neděli zatetelila česká pravicová opozice i organizátoři demonstrace na Staroměstském náměstí z Milionu chvilek pro demokracii.

Nadšení mnohých přítomných ale hned na místě zpražil někdejší zakladatel Veřejnosti proti násilí Fedor Gál. Řekl, že má z výsledků voleb smíšené pocity a že doufá, že se Matovič změní a bude se chovat zodpovědně.

Souvisí to s drobným posunem mezi českou a slovenskou politikou. Šéf poraženého SMERu-SD Robert Fico nebyl slovenským Babišem, spíš mixem Jiřího Paroubka a Mirka Topolánka. Tvrdý, sebevědomý, sociálně velkorysý a hlavně symbolizující propojení státu s kmotry a kmotříčky. To také SMERu zlomilo vaz: lidé získali pocit, že vládne moc dlouho a začíná si plést veřejné a soukromé. Nepomohla ani výměna arogantního Fica za sympaťáka Pellegriniho.

Tradiční slovenské strany

Čtěte také

Jestli se někdo Babišovi podobá, je to Igor Matovič. Někdejší úspěšný byznysmen se brání svému zasazení na pravo-levou přímku. Prý je ekonomický liberál, hodnotový konzervativec a má sociální smyšlení.

Jeho hnutí je ideová všehochuť. Tmelí je jediné: silný protikorupční étos. Podobný, jaký u nás pomohl nahoru Babišovi s hnutím ANO. Někteří pozorovatelé jdou ještě dál a srovnávají Matoviče se zakladatelem Věcí veřejných Vítem Bártou, který také kdysi přišel nahradit staré pořádky novými a dopadlo to úděsně.

Matovič může jen příjemně překvapit. To samé by šlo říct i o SMERu-SD, pokud bude mít sílu a vůli zpytovat svědomí. To by měli i čeští sociální demokraté, léta uhranutí Ficovou silou a zejména rétorikou. Ukazuje se, že hladit voliče po hlavách a brnkat tu na národní, tu na sociální strunu donekonečna nestačí. Mnohem víc znamená otevřený autentický přístup bez šustění papírem a papalášských zlozvyků.

Čtěte také

Klasické české partaje si vychovaly Babiše, SMER-SD se zase zasloužil o raketový vzestup Matoviče. Tradiční slovenské strany odumírají. Ukázkový je propad Křesťansko-demokratického hnutí nebo Slovenské národní strany. Zelenou mají projekty, které více než s ideologiemi pracují s náladami veřejného mínění. V novém slovenském parlamentu tudíž mají nadstandardní zastoupení populisté a extremisté.

Už proto by měla jít česká opozice do sebe. Pokud se nezačne chovat rozumně a v očích občanů srozumitelně, může se časem zrodit Babišovi protiváha v čerstvých populistech či extremistech, kteří lépe osedlají oře veřejné nespokojenosti a dotáhnou k dokonalosti marketingové kampaně.

Není nic snazšího než šlápnout z bláta do louže. Zvlášť když žijete v zemi, kde je profese politika nejméně prestižní ze všech a kde se politické strany rekrutují jen z hloučků nadšenců. Čím méně jdeme za ideály, tím více hrozí, že se necháme zlákat pozlátkem nebo medem, který nám mažou kolem úst přeborníci ve slinění prstů.

Lukáš Jelínek

Slovensko si cestu z křižovatky vybralo o víkendu. Počkejme si, jestli povede růžovým sadem, nebo trnitým úvozem. Česká politická reprezentace, kterou bude volič soudit příští rok, si snad všimla, že sázka na setrvačnost a jízdu ve vyjetých kolejích nemusí vyjít. Matovičův příklad napovídá, že ke zrození nového lídra může stačit několik málo měsíců.

Autor působí na Masarykově demokratické akademii (blízké ČSSD)

Spustit audio