Lukáš Jelínek: Válka mezi Senátem a Strakovkou je lákavá, ale není na ni čas
Výsledky senátních voleb, ve kterých si koaliční strany až na jedinou výjimku ani neškrtly a ve kterých triumfovali Starostové a nezávislí, mohou mít vážný dopad nejen na rozložení politických sil, ale i na legislativní proces a postavení horní parlamentní komory v ústavním systému.
Vládní strany citelně oslabily, sociální demokraté – pokud k sobě nezlákají někoho od konkurence – dokonce přijdou o vlastní senátorský klub. Dá se očekávat, že zákony, které protlačí Babišův kabinet sněmovnou, budou v Senátu narážet víc než dosud.
Čtěte také
Už proto by měla vláda zvýšeně dbát o jejich kvalitu a předjednání, aby se nemusela zdržovat následným přehlasováváním Senátu sněmovnou. Dalším důvodem je, že času moc nezbývá, poslance si zvolíme už za rok.
V poslední čtvrtině funkčního období sněmovny sice zpravidla legislativní aktivita utichá a strany se spíš soustředí na volební kampaň. Tentokrát to ale může být jinak. Co chvíli se ukazuje, že je potřeba přijmout nebo upravit nějaký zákon, abychom se mohli lépe vypořádávat s následky koronavirové epidemie. Může dojít i na ústavní zákony, u kterých sněmovna Senát přehlasovat nemůže.
Proto by se Andrej Babiš neměl tvářit, že jej Senát nezajímá nebo skoro že neexistuje. Už z dřívějška je známo, že by Senát nejraději zrušil. Jeho ministři také dělají vše pro to, aby nemuseli v horní komoře ztrácet hodiny a minuty. Ale ať se to premiérovi líbí, nebo ne, může ještě Senát potřebovat, přestože se jedná o baštu středopravicového tábora.
Nemocná země
Čtěte také
Bylo by dobré, kdyby si svoji odpovědnost uvědomili i senátoři včetně svého předsedy, ať už se bude jmenovat jakkoliv. Na laciné exhibice nebo žabomyší války není čas. Týká se to nejenom covidu a ekonomiky, ale třeba i mezinárodních vztahů. Renomé České republiky v cizině rozhodně nepomáhá, když má vlastní zahraniční politiku vláda, vlastní prezident a vlastní Senát.
Dalším předpokládaným bitevním polem vlády a Senátu budou kraje. S nimi může být Strakovka na štíru už jen proto, že vládní strany budou mít méně hejtmanů než opozice a že poleví jejich vůle regionům pomáhat. Zatímco se kraje oprávněně domáhají dalších a dalších peněz, aby mohly pečlivě plnit své poslání, státní kasa se tenčí. Spory o finance se vedou odjakživa, teď ale mohou eskalovat.
Dá se tušit, že Senát bude stát na straně krajů – už jen proto, že tam i tam budou mít středopravicové subjekty navrch. Starostové a nezávislí coby vítězové senátních voleb se nadto mohou podepsat na neformálním posunu poslání horní komory. Jistě, zákonodárným aktérem a ústavní pojistkou zůstane dál.
Čtěte také
Zároveň ale může hrát roli jakési servisní organizace pro regiony. Jen si vzpomeňme, kolik kandidátů – a o řadách starostů to platí dvojnásob – slibovalo, že budou především nápomocni rozvoji svých obcí a regionů. Permanentní konflikt mezi centrem a periferií patří k politologií dávno popsaným štěpným liniím. Česká realita ale může ještě přilít olej do ohně.
Až vyprchají emoce nad výsledky letošního klání, začnou strany uvažovat, jak změněné situace využít před sněmovními volbami. Nutkání, aby se Senát stal tribunou odporu vůči Babišově vládě, může být intenzivní.
Všichni ústavní činitelé, bez ohledu na to, ve kterém malostranském paláci zasedají, by si však měli uvědomit, že občané od nich nečekají ani plamenné projevy, ani teatrální šarvátky, ale společné řešení problémů, které zemi trápí. Na to, že je nemocná, můžeme vzít jed – a vůbec přitom nejde jen o covid.
Autor působí na Masarykově demokratické akademii (blízké ČSSD)
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
