Lukáš Jelínek: Předčasné volby? Nic než strašák

5. únor 2018

Tentokrát Andrej Babiš zamrznul v čase. Když o víkendu opakovaně pohrozil, že když nenajde partnery pro vznik nové vlády, otevře se cesta k předčasným volbám, na pár okolností zapomněl. Především, že hnutí ANO nemá sílu je zařídit. K rozpuštění Sněmovny jsou zapotřebí tři pětiny všech poslanců. Ovšem kde je vzít a nekrást?

No volbách by vedle finančně zajištěných a marketingově promazaných babišovců mohli vydělat leda Piráti. Dělají kampaně levně a jejich hvězda stále stoupá. K příznivcům mimořádných voleb ale nepatří. Něco by na nich mohl trhnout i Tomio Okamura, byť mu některé průzkumy věští pokles sympatií. Jenže jeho SPD, na níž mnozí nahlížejí jako na součást byznysového projektu, by se hodilo víc času. Zbylé strany by na volbách jen tratily – všechny by komplikovaně sháněly peníze a většina i hlasy.

Sněmovnu může rozpustit též prezident. Miloš Zeman však řekl, že to neudělá. Změnit tento názor nemá důvod. Již se nepotřebuje Babišovi vlichocovat. Naopak by se mu hodilo, kdyby menší strany – ČSSD, KSČM nebo SPD – moc ANO oslabovaly.

Hnětení sociální demokracie


V záchvatech upřímnosti Babiš ale jedním dechem dodává, že poté, co by vláda získala důvěru, už by necítil povinnost se o partnery opírat a hledal by spojence pro prosazení konkrétních věcí v parlamentu ad hoc.

Pokud premiér přesto strašidlo předčasných voleb vypustil, učinil tak proto, aby hnětl účastníky nadcházejícího sjezdu sociální demokracie. Může se na něm totiž také stát, že se delegáti nad vládní účastí po Babišově boku štítivě otřesou.

Připusťme ale, že momentálně u oranžových převažuje názor, že by se nějaká koalice, nejlépe bez trestně stíhaného ministerského předsedy, mohla spíchnout. Leč Babiš by si ještě raději než koaliční vládu přál pokračování jednobarevného menšinového kabinetu, který by sociální demokraté, komunisté a klidně i okamurovci podporovali z poslaneckých lavic.

V záchvatech upřímnosti ale jedním dechem dodává, že poté, co by vláda získala důvěru, už by necítil povinnost se o partnery opírat a hledal by spojence pro prosazení konkrétních věcí v parlamentu ad hoc. Podobně se na sklonku své vlády činil Jiří Paroubek. Měl sice koalici s lidovci a Unií svobody, zákony mu ale pomáhali schvalovat komunisté. Nic dobrého to české politice nepřineslo. Pouze nárůst vzájemné nedůvěry.

Jako by nestačilo, jak ANO hazarduje se svým koaličním potenciálem. Na jedné straně po vzoru hrdliček vrká s ČSSD, KSČM a SPD, a na straně druhé hovoří o tom, jak by rádo s ODS prosazovalo liberální hospodářskou a sociální politiku, včetně zrušení superhrubé mzdy.

Lukáš Jelínek

Když ustoupí, získá spojence

Nejsnazší cestou k ustavení řádné vlády s parlamentní podporou pro Babiše je zvážení všech pro a proti ohledně jeho setrvání v premiérském křesle. Když ustoupí, získá spojence, ba si dokonce mezi nimi bude moci vybírat. Zároveň ale riskuje, že jeho straničtí kolegové nedostojí svěřené odpovědnosti. Šéf Sněmovny Radek Vondráček v nedělním vysílání Českého rozhlasu Plus přirovnal ANO k fotbalovému Realu Madrid, který by se také neobešel bez Ronalda. Na této úvaze něco je. I kdyby byl Andrej Babiš nablízku a urputně tahal za nitky, zdaleka není jisté, že by jeho spolustraníci dosahovali výsledků srovnatelných s těmi jeho.

Také proto bude jistě licitování, kdo, s kým a za kolik pokračovat přinejmenším do 18. února, kdy bude jasno v ČSSD. Pak všem partajím nezbyde než vyložit karty na stůl a zkusit něco vymyslet. ANO by přitom mělo počítat i s variantou, že občané budou stále víc klást politický chaos za vinu právě jemu. Vyhrálo volby, má bezkonkurečně nejpočetnější poslanecký klub, a proto by mělo přijít s životaschopným řešením, aniž by byli lidé hnáni opět k urnám.

Spustit audio