Lukáš Jelínek: Odbory si nechtějí zadat s extremisty, tím spíš by jim vláda měla naslouchat

6. září 2022

Odbory už několikrát daly politickým stranám na frak. Mají dobře vyztužené analytické zázemí, vědí, jak pracovat s lidmi, a dokáží vedle masových demonstrací organizovat i interní mítinky ve stylu velkých show s lasery či tancem. Jeden takový proběhl v pondělí. Vzbudil ale větší pozornost než ty předešlé.

Země se ocitla v krizi, občané mají hlouběji do kapes a napětí, jak ukázala i nezvykle početná sobotní pražská demonstrace svolaná politickými radikály, stoupá.

Čtěte také

Však se také odborové svazy chystají říci nahlas svoje – a jako termín si vybraly sobotu 8. října, tedy čas až po komunálních a senátních volbách. Vládě navíc tímto způsobem dávají prostor, aby reagovala na vznesené návrhy a požadavky. Už zdaleka nejde jen o vyšší minimální mzdu, aby nebyla na lopatky porážena inflací, nebo o platy státních zaměstnanců.

Českomoravská konfederace odborových svazů lobbuje například za snížení DPH na vybrané výrobky, zastropování cen, valorizaci sociálních dávek nebo zavedení kurzarbeitu. Je i pro vládní pomoc firmám, aby se předešlo jejich krachům. Jak shrnula šéfka zdravotnických odborů Dagmar Žitníková, „vyzýváme vládu, aby zajistila účinnou pomoc při prudce rostoucích cenách základních životních potřeb“.

Lépe než dnes nebude

První reakce premiéra Petra Fialy připomněla přeskakující desku. Opět zmínil vládní Deštník proti drahotě a 177 miliard vynaložených na pomoc lidem v letošním a příštím roce. Však také tvrdit, že vláda nedělá nic, si troufnou jen extremisté a populisté. Ve skutečnosti ale dělá málo, pozdě a nesystematicky.

Čtěte také

Za to je kritizována i experty z její vlastní Národní ekonomické rady. Také oni mají, podobně jako odbory, vějíř kvalifikovaných nápadů, jenže se jich nikdo ne a ne chytit.

Odtud lze odtušit, že ani po měsíci nebudou odbory s kroky kabinetu spokojenější a na Václavském náměstí bude jaksepatří dusno. Předseda konfederace Josef Středula umí rétoriku vyšroubovat do vysokých otáček. Přesto je dost pravděpodobné, že v radikalitě bude tentokrát za kolegy pokulhávat, především proto, aby neoslabil své šance v prezidentské volbě, při níž musí usilovat i o hlasy z jiných koutů názorového spektra.

Však už také zdůraznil, že odboráři nejsou extremisté, ale lidé, kteří se bojí o svoji budoucnost. „Nebudeme se spojovat s extremisty,“ slíbil Středula doslova a dobře udělal. Mícháním přirozených sociálních požadavků s nacionalismem, ba xenofobií totiž vzniká antisystémový koktejl, který může krizi jen prohloubit. A jak odbory, tak Středula dávají jasně najevo, že systém pluralitní demokracie a sociálně tržního hospodářství bourat nemíní.

Čtěte také

Leckdo se může ušklíbnout, že odbory mají jen 270 tisíc členů. Leč jejich vliv sahá mnohem dál, dvojnásob pak, když se zemi nedaří. A i pro vládu je pohodlnější vést dialog s vyzkoušeným partnerem, který si počíná férově a předvídatelně než čekat, co vzejde z divokých nátlakových akcí pod taktovkou krajní pravice. Tím spíš je překvapivé, že jednání tripartity nejsou častější a ministři na nich s odbory a zaměstnavateli nehledají společně cestu ven. Místo toho tam jen tiše sedí nebo ve svých monolozích opakují věci dávno známé.

Lukáš Jelínek

Těžko dnes odhadnout, v jaké konkrétní situaci budeme 8. října a kolik občanů na odborářskou demonstraci dorazí. Vše ale nasvědčuje tomu, že lépe než dnes nebude a nervozita poroste. Ve Strakovce tak stále mají možnost vyndat si špunty z uší a aspoň některá doporučení těch, kterým nejde o revoluci, ale o efektivnější reakci na krizi, promyslet.

Autor je politický analytik

Spustit audio