Jan Fingerland: Léčba Putinem. A Trumpem
O své zdraví se někdy lidé začnou starat, teprve až zažijí nějaký velký problém. Jenže to platí to i pro státy – a jak je vidět, dokonce i pro celé kontinenty. Evropa se v Londýně kolektivně a seriózně začala zabývat svou bezpečností. Vlastně poprvé v dějinách. O výstupech z jednání v Londýně se bude ještě dlouho debatovat, ale to, co už víme, je velmi slibné.
Ze schůzky vzešla odpověď na aktuální krizi, která je důstojná. Ale dokud nebude naplněná, bude stále jen symbolickou odpovědí.
Čtěte také
Před Evropou totiž vyvstávají problémy ve třech časových rovinách. Krátkodobě jde to ukázat jednotu a podpořit co nejrychleji ukrajinské politické, ale i bojové pozice. Zejména poté, co tak bídně dopadla Zelenského návštěva ve Washingtonu.
Střednědobě to znamená nabídnout řešení, za kterým budou Evropané stát. Řešení, jež povede k trvalejšímu míru než jen přestávce v bojích. A také takové, které bude mít potenciál vrátit Ameriku do hry, protože na tom má Evropa nadále zájem.
A pak je tu dlouhodobý cíl, vytvořit z Evropy hráče, který bude silný nejen ekonomicky, ale i vojensky a geopoliticky. Pokud by se to podařilo, bylo by to vlastně poprvé v evropských dějinách. Zatím nikdy nic takového neexistovalo.
Čtěte také
Existovaly silné a rozlehlé státy v srdci kontinentu, jako byla říše Karla Velikého. Nebo i „naše“ habsburská monarchie, jejíž vznik byl také motivován ohrožením zvenčí.
Ale v nedávnějších dějinách byla Evropa nejdříve rozdrobená na mnoho států, i když byly některé skutečně vojensky silné. A později se jí sice podařilo sjednotit, ale pod americkým deštníkem a za cenu slabosti států, ze strachu z vlastní dřívější moci.
Za Churchillova dohledu
Je pravda, že už reakce mnoha evropských vlád na ruský útok před třemi lety byla mnohem lepší, než se dalo čekat.
Čtěte také
Ale teprve teď se zdá, že má Evropa nakročeno stát se tím, k čemu ji paradoxně v minulosti vyzývali sami Američané, tehdy ještě přátelsky. Stát se obojím – hráčem silným i jednotným.
Tento vývoj je doprovázen několika paradoxy. Jedním je skutečnost, že Evropany k tomuto rozhodnutí dovedli nejen jejich protivníci, tedy Putinovo Rusko, ale i dosavadní spojenci. Tedy Spojené státy, které tak dramaticky stáhly svou podporu nejen Ukrajině.
Paradoxní je i to, že celá věc se odehrála v Londýně, na britských ostrovech, tak trochu mimo evropský kontinent, zejména s přihlédnutím k britskému odchodu z Evropské unie.
I Churchill by měl radost.
Vzhledem k situaci se dá říci: Ať je to kdekoli, hlavně, že to je.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
