Lukáš Jelínek: Neziskovky jsou obětním beránkem

Projevilo se to i v České republice – poté, co v roce 1992 převzal otěže Václav Klaus. V předchozí dvouletce politická reprezentace občanské společnosti podávala pomocné rámě. Jenže pak se ve vládě začali střídat trhovci s etatisty a ona začala být vnímána jako projekt omezující politickou moc.

Petr Hartman: Skutečně stát neví, jak financuje „neziskovky“?

• Upravit
• Smazat

Podle premiéra Andreje Babiše nemá stát přehled o tom, jaké peníze vydává z rozpočtu na neziskové organizace.

Přesto za posledních sedm let vzrostla výše dotací pro neziskovky na více než dvojnásobek. V roce 2016 to bylo přibližně 18 miliard, letos to je zhruba 14 miliard.

Ministryně financí za hnutí ANO Alena Schillerová ale nyní přemýšlí, jak na nich ušetřit. „Budu ráda, když to budou tři miliardy,“ prozradila 5. srpna České televizi. Premiér Babiš ještě o týden dřív řekl, že „možná není důvod se nevrátit na původní částku, která byla někdy v roce 2014, 2015.“

Sotva se zvedla vlna odporu, ubral plyn. Snad tomu pomohlo i vyjádření expertů, podle nichž vláda od svého poradního orgánu každoročně dostává zprávu o financování neziskovek a čerpání dotačních programů – leč letos si na ni ještě nenašla čas.

Držitelé moci, kteří se bojí dohledu

Politici reagují intuitivně. Když potřebují obětního beránka za problémy s migrací, nebo výstavbou dálnic, jsou po ruce neziskovky. Předseda SPD Tomio Okamura tvrdí, že cílem občanského sektoru je „zničení národní identity a přirozených kulturních a společenských hodnot, prosazování pozitivní diskriminace a imigrace v zájmu globálního světového řádu“. Prezident Zeman má zase neziskovky za „pijavice na státním rozpočtu“.

Na neziskových organizacích si někdo udělal byznys. Sportovní kluby přitom bojují o existenci, říká Jakub Janda

Jeden z návrhů na změny ve státním rozpočtu na rok 2018 vyvolal velkou debatu. Sedm milionů korun, se kterými se počítá na dotační podporu projektů neziskových organizací týkajících se rovnosti mužů a žen, by mělo jít do sportu. Autor návrhu je poslanec za ODS Jakub Janda.

Andrej Babiš předvedl podobné uvažování, když organizaci Transparency Internacional označil za zkorumpovanou. Pikantní je fakt, že když se před pěti lety pasoval do role vůdce protikorupční revoluce, Transparency International se mu hodila. Řediteli Davidu Ondračkovi nabízel post ministra vnitra, z jeho předchůdkyně Adriany Krnáčové udělal pražskou primátorku.

Teď když Transparency International vznáší pochyby, zda premiér není ve střetu zájmů, poněvadž podle slovenského rejstříku dál patří k osobám ovládajícím holding Agrofert, schytávají to protikorupční aktvisté zprava zleva.

Babiš o nich tvrdí, že nejsou nezávislí, protože berou peníze od ministerstev a z Bruselu. Též poslanec ODS Jan Skopeček je pro to, aby si neziskovky sháněly peníze samy.

Babiš porušuje české i evropské zákony. Máme na to důkazy, říká ředitel české pobočky Transparency International

• Upravit
• Smazat

Transparency International se domnívá, že premiér Andrej Babiš i nadále ovládá holding Agrofert a vlastnictvím médií porušuje zákon. Organizace proto podala podnět kvůli podezření ze střetu zájmů. Zabývat se jím bude Městský úřad v Černošicích. Premiér Babiš podezření označil za nesmyslná a připomněl, že své firmy převedl do svěřenského fondu, jak mu ukládá zákon. 

Zajímavá představa. Mají-li ctít zásadu, že nedosahují zisk, potřebují finance odjinud. Kdyby je dostávaly od firem, ztratily by nezávislost. Umíte si představit, jak bojovníky za lidská práva nebo čistou přírodu sponzorují třeba ropné koncerny? Aby neziskovky plnily svoji roli, je nejlepší cestou veřejné financování – od státu či Evropské unie. Ovšem nikoli nekontrolované. Už dnes jsou většinou odkázány na granty a dotační tituly.

Jak upozornil Deník Referendum, nejvíce peněz ze státního rozpočtu pravidelně získávají například Fotbalová asociace České republiky, Horská služba, Člověk v tísni či Slezská diakonie a Naděje, dále pak Česká obec sokolská, Armáda spásy nebo Charita ČR. V posledních letech nejmasivněji stoupl rozpočet organizací spadajících do gesce ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, z velké části tedy sportovních spolků a asociací, kde o potřebě důkladné kontroly snad nikdo nepochybuje.

Lukáš Jelínek|foto: Radko Kubičko

Řadě politiků ale vadí hlavně sdružení participující na chodu společnosti, jež jsou svobodomyslná, otevřená a nelpí na národních, kulturních nebo náboženských škatulkách. Tím spíš je užitečné, že se ministryně práce Maláčová zastala neziskovek přes sociální služby či ministr vnitra Hamáček Člověka v tísni aktivního v rozvojové pomoci. Jako nepřítele mohou neziskovky vnímat jen ti držitelé moci, kteří se o ni nechtějí dělit a sami se bojí dohledu.