Lukáš Jelínek: Bartoš jde ve šlépějích politiků, proti kterým se původně jeho Piráti vymezovali
Sebevědomí Pirátům nechybí, proto si troufají i na sousta, na která jiné strany neměly odvahu. Například na digitalizaci veřejné správy. A protože v nich vidíme převážně technicky zdatné „ajťáky“, mají v těchto věcech naši důvěru. I když ani to nemusí platit napořád. Pirátský šéf a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš se neustále pyšní novelou stavebního zákona, ale kostrbatým náběhem digitalizace stavebního řízení si uříznul ostudu.
Čtěte také
Nejde o to, že všechno potřebuje čas, aby se usadilo. Bartoše před koncem června – kdy papírování nahradil elektronický systém – ani nenapadlo uposlechnout rad lidí z praxe, podle nichž měl nejdřív proběhnout testovací režim.
Ignoroval i žádost prezidenta Petra Pavla o odklad spuštění a jeho návrh vyzkoušet digitální podobu nejprve v rámci pilotního projektu v některém z krajů. Ministr nás naopak rovnou hodil do studené vody.
Sympatie pracovníků na stavebních úřadech si tím uprostřed období dovolených určitě nezískal. Navíc se ukázalo, že jsou nedostatečně proškolení a že jim chybí srozumitelné manuály. Marná sláva, většina z nich informační technologie na vysoké škole nestudovala.
Čtěte také
Během července se na Bartoše snesla kritika ze všech stran. Vedle státních zaměstnanců si stěžovali zejména komunální politici – že škody mohou jít do desítek miliard, zvlášť pokud se před prvním zářím nepodaří zkolaudovat školy, školky či mateřská centra.
Architekti a developeři zase žehrali na stojící práci a utíkající peníze. Nakonec se ozvali i koaliční partneři. Ačkoli nevolí tak ostré výrazy jako jejich opoziční kolegové, Bartošovi vzkazují, že pokud po prázdninách vše nepoběží, jak má, přestanou nad ním držet ochrannou ruku.
Živelná panika úředníků?
Ministr problémy přiznává, ale jejich rozsah bagatelizuje a hovoří o „živelné panice“. Už se také pokusil přehodit vinu na úředníky, kteří si těžko na novoty zvykají a k tomu jsou ještě zavaleni papírovými podáními doručenými v červnu.
Čtěte také
Přesto v rozhovorech, které poskytl médiím minulý týden, hýřil optimismem. Prý už je rozpracováno nebo uzavřeno 64 procent žádostí a nedostatky systému se budou průběžně odstraňovat v jeho 14denních aktualizacích. Skeptičtí experti ale soudí, že potrvá ještě měsíce, než se všechny mouchy vychytají.
To ale může znamenat, že emoce nad stavebním řízením ovlivní i zářijové volby do krajských zastupitelstev. Na Bartoše v nich budou nabroušení nejen řadoví voliči, ale i členská základna koaličních stran – může mít pocit, že vládní špičky kazí svým kolegům „dole“ vyhlídky na sklizeň mandátů.
Oživeny mohou být též koaliční pochybnosti, zda není chybou držet Piráty v kabinetu, když se stejně bez hlasů jejich čtyř poslanců zbylé partaje obejdou.
Čtěte také
Voliče zase může dráždit Bartošovo kličkování hraničící s arogancí. Těm, kteří žádají, aby vyvodil politickou odpovědnost a odstoupil, odpovídá, že by to ničemu nepomohlo a nic nevyřešilo.
Kdyby takto mluvil ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) nebo jiní politici „starého střihu“, proti nimž se Piráti vymezovali, nepřekvapilo by to. Proč se na tuto úroveň ale snižuje Bartoš?
Prý to jednou oceníme...
Piráti si nejspíš rizika uvědomují. Na chvíli přestali tepat Janu Michailidu – že v souladu s jejich programem bojuje za regulaci prodeje alkoholu a připouští i zákaz jeho večerního prodeje –, a sešikovali se za Bartošem. Prý časem oceníme, co se mu podařilo zdigitalizovat.
Jen aby mezitím nepoztráceli své příznivce. Ti od Pirátů čekali kompetentní řízení státu a vyšší politickou kulturu.
Místo toho dostali tuctové zboží v podobě umírněné liberální strany, která nemá ani odvahu prohlásit se za progresivistický protipól všudypřítomných konzervativců, tradicionalistů a národovců.
Ivan Bartoš chce v příštích sněmovních volbách získat 15 procent hlasů a 40 poslanců. V reálu ale dělá kroky, po kterých možná bude rád, když Piráti do příští Sněmovny vůbec proklouznou.
Autor je politický analytik
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
