Lukáš Jelínek: Bankovní daň se odkládá do předvolební kampaně

Jan Hamáček, předseda ČSSD
Jan Hamáček, předseda ČSSD

Sociální demokraté našli způsob, jak se odlišit od hnutí ANO. Avšak za rozpad koalice jim bankovní daň nestojí.

Jak řekl předseda sociální demokracie Jan Hamáček sobotnímu vydání deníku Právo, „když se nám nepodaří ANO přesvědčit, že je to něco, co pomůže českému rozpočtu a České republice, tak si to jako téma odneseme do voleb jako součást našeho volebního programu.“

V neděli pak ministryně financí Alena Schillerová v České televizi pro jistotu zopakovala, že by předložení návrhu zákona zavádějícího bankovní daň sociálními demokraty pokládalo hnutí ANO za porušení koaliční smlouvy.

Ne snad, že by šlo o cosi výjimečného. Stačí se podívat na bytovou, surovinovou či mediální politiku, abychom zjistili, že najdeme více oblastí, kde dochází k přehlížení koaliční smlouvy či programového prohlášení vlády.

Ale dá rozum, že ANO bankovní dani nefandí. Už tak musí snášet opoziční kritiku za zvyšování daní, navíc nemíní být označováno za čistě levicové uskupení. Původně nabralo členy vzhlížející se v alternativní pravici a ti nyní musejí tolerovat tunelování elektorátu sociální demokracie a KSČM. Kromě toho přišel premiér Babiš z byznysového světa, v němž by se jeho bývalá firma bez vstřícnosti bank neobešla.

Rozdíly mezi ČSSD a ANO

Ovšem i postoj ČSSD má svoji logiku. Lpí na zachování a rozvoji veřejných služeb, od zdravotnictví přes školství až po dopravu. Každá z nich je s léty finančně náročnější a náročnější.

A má-li být na rozpočtové výdaje, měly by jim předcházet příjmy. Hrabat se v peněženkách občanů oranžoví nechtějí. Zato banky i podle ekonomů pro ně pracujících u nás snášejí svým zahraničním centrálám zlatá vejce a jejich zisky meziročně stoupají.

Vyšší zdanění finančních ústavů či největších firem patří k běžným nástrojům levicové politiky. Funguje i v řadě evropských zemí, v nichž hraje prim pravice. Tím spíš se dá pochopit, když finanční ústavy nestojí o to, aby se tento trend šířil dál na východ.

Jejich argumenty o možném odchodu z České republiky nebo zvyšujících se poplatcích pro běžné střadatele opakují i politici ANO a nabízejí kompromis – investiční fond, do kterého by banky odváděly peníze dobrovolně. Jeho architektura už je hotová. Nemá-li však jít o soukromý projekt Andreje Babiše, musí jej projednat vláda. A na její půdě hodlá vznášet vážné námitky sociální demokracie. Dají se shrnout do tří bodů.

Na rozdíl od řádné daně jde o prvek nesystémový, mimo legislativu. Fond by neobhospodařovala vláda, nýbrž jeho zakladatelé, tudíž by za jeho aktivity nikdo nenesl politickou odpovědnost. A konečně by v něm skončila zhruba jen polovina ze 14 miliard, o jejichž výběru formou daně sní ČSSD.

Přesto se dá očekávat, že Lidový dům opět ustoupí. Ani v něm nepanuje na bankovní daň jednotný pohled. Zatímco třeba ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová se přiklání k tomu, aby sociální demokraté zaujali voliče ostře řezanou levicovou politikou, mnozí její kolegové jsou opatrnější.

Bude proto zajímavé sledovat, zda a v jaké podobě se bankovní daň objeví v příštím předvolebním programu ČSSD i jak bude komunikována před občany obávajícími se, aby na ni nedoplatili oni. 

Lukáš Jelínek

Stále víc se zdá, že převažující vůlí koaličních stran je udržet společnou vládu až do podzimu 2021. To ale neznamená, že střety podobné tomu nad bankovní daní nebudou pokračovat. Vedle trvalek, jako je spor o nezávislost justice či financování zdravotnictví, k nim může přibýt například bytová politika. Čím budou volby blíž, tím častěji nám budou rozdíly mezi sociálními demokraty a ANO předestírány.

Autor působí na Masarykově demokratické akademii (blízké ČSSD)