Lukáš Jelínek: ANO si odporem k obranné smlouvě nemíní komplikovat osud
Aspoň v něčem se dvě opoziční strany usídlené v Poslanecké sněmovně začínají odlišovat. Jde o přístup ke klíčovým otázkám zahraniční politiky. Okamurova SPD dál prosazuje odchod České republiky z Evropské unie, odmítá vyšší výdaje na zbrojení a proti obranné smlouvě se Spojenými státy pořádá demonstrace. Prostě strategie strany, která nikdy nevládla a nikdy vládnout nebude.
Babišovo ANO má větší ambice. Přesto jeho postoje ke geopolitickým výzvám nejsou jednoznačné. Jak by ne, když je mu zjevnou inspirací Orbánův Fidesz v Maďarsku a Ficův Smer na Slovensku.
Čtěte také
Z Bruselu si hnutí udělalo fackovacího panáka a kvůli souhlasu Fialova týmu s rýsující se novou migrační politikou EU dokonce uvažuje o vyvolání hlasování o nedůvěře vládě. Z Unie však vystupovat nehodlá a bezpečnostní závazky Česka respektuje.
Ještě před několika týdny nebyl Andrej Babiš schopný ani ochotný prozradit, zda poslanci ANO zvednou pro obrannou smlouvu ruce. I když byla už několik dnů zveřejněna, hlavní tuzemská opoziční síla nevěděla, jak se k ní postaví. A tak Babiš cosi drmolil o výhradách a pochybnostech, které musí Strakovka rozptýlit.
Hnutí ANO rétoriku nezmírní
Nakonec si ANO spočítalo, že některé obstrukce a šprajcy by mohly dopadnout na pověst jeho i celé země.
Čtěte také
Zřetelně to řekla šéfka sněmovního klubu Alena Schillerová v nedělní televizní debatě u Václava Moravce: „Byli jsme ve vládě a chceme se do ní vrátit. Neumím si představit, že bychom nepodpořili většinově smlouvu, která nám má zlepšit bezpečnost.“ I samotný Andrej Babiš odpověděl na dotaz deníku Právo, zda bude hlasovat pro, lapidárně: „Ano.“
Před voliči se tím hnutí ANO nejspíš chlubit nebude. Loví totiž ve stále radikálnějších vodách, aby eliminovalo SPD i další protestní subjekty. Zároveň se ale v případě převzetí vládní odpovědnosti po příštích volbách nemíní ocitnout v pozici nahého v trní, tedy jedné z mála zemí NATO, která by nedisponovala rámcovou smlouvou s USA. Babiš už předvedl, že si umí vyskakovat, tady se však bojí, že by shodil laťku a uřízl si kšandy.
Ne snad že by si zhruba čtyřicetistránkový dokument nezasloužil zevrubnou parlamentní debatu – ať už nad jeho detaily, nebo nad budoucím angažmá Česka v řešení globálních problémů.
Čtěte také
Smlouva, kterou ministryně obrany Jana Černochová z ODS rychle s Američany vyjednala, rychle podepsala a rychle ji hodlá prohnat Sněmovnou a Senátem, sice nepovede přímo k výstavbě americké vojenské základny u nás, vytváří ale infrastrukturu a kypří půdu pro chvíli, kdyby na ni mohlo – pochopitelně se souhlasem poslanců a senátorů – dojít.
Celospolečenská diskuse by pak byla užitečná i proto, jak byla odbyta před patnácti lety, kdy se zvažovalo vybudování amerického radaru v Brdech. Tenkrát byla ve Washingtonu u moci Bushova neokonzervativní administrativa, která se nechvalně vyznamenala tvrzením o Husajnově chemickém arsenálu v Iráku a nás strašila pohádkami o raketách vystřelovaných tu z Íránu, tu ze Severní Koreje. Žádný div, že celý projekt padl po nástupu Baracka Obamy do Bílého domu pod stůl.
Dnes je ale jiná situace. Ne v tom, že u moci jsou za oceánem demokraté, ale poněvadž se v posledních letech zhmotnila reálná rizika související s Putinovým režimem v Rusku. Podceňovat obranu a sabotovat bezpečnostní úsilí spojenců se nám může zle nevyplatit. Dochází to i hnutí ANO. Rétoriku nezmírní, ovšem v praktických krocích si nechce zadělat na potíže, které by po volbách, v nichž má slušnou šanci zvítězit, muselo řešit.
Autor je politický analytik
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
