Lucie Priknerová: Summit v Singapuru - velké gesto, nebo začátek smíru?

14. červen 2018

Největší audioportál na českém internetu

Oba lídři jsou známí svými sklony k velkým gestům a ještě před samotným summitem bylo jeho konání v ohrožení | Foto: Kevin Lim, ČTK/AP

Summit Singapuru je pro mnohé historickým okamžikem setkání amerického prezidenta Donalda Trumpa se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem.

Zajímavé jsou ale motivy obou vůdců a také, co reálného tato schůzka může přinést.

Lídři obou zemí podepsali dokument obsahující všeobecné proklamace např. úsilí o nové vztahy mezi USA a KLDR a mezi oběma Korejemi, ale i konkrétnějšímu směřování vzájemných vztahů. Nejvýznamnějším závazkem je cesta k denuklearizaci Korejského poloostrova. De facto to znamená, že odzbrojení by se týkalo KLDR, jelikož Jižní Korea jaderné zbraně nevlastní.

Oba lídři jsou známí svými sklony k velkým gestům a ještě před samotným summitem bylo jeho konání v ohrožení kvůli pravidelnému cvičení americké armády v Jižní Koreji. Je tedy otázkou času, kolik podobných zádrhelů mírový proces čeká, ale i to, zda byl skutečně nastartován.

V závěru společného prohlášení je uvedeno, že jednání mezi oběma zeměmi budou pokračovat a že za USA bude vyjednávat americký ministr zahraničí Mike Pompeo. Tato jednání budou klíčová. Tím, kdo bude mít celou věc reálně pod kontrolou po dlouhou dobu, je KLDR.

Podle studie Rand Corporation by se 32 milionů obyvatel Jižní Koreje dostalo do ohrožení, pokud by na poloostrově vypukl konflikt. Web Diplomat k tomu dodává, že současné zmínky o odzbrojování jsou cílené zejména na rakety dlouhého a středního doletu, tak právě Jižní Korea by zůstala jakýmsi rukojmím po celou dobu mírového procesu. Kim tedy nebude mít dlouhou dobu co ztratit, ale naopak hodně co získat.

Uvolnění sankcí by ekonomiku značně oživilo. Vážnější problémy pro KLDR nastaly od dubna 2017, kdy se USA na summitu ve floridském Mar-a-Lago dohodly s Čínou na spolupráci proti severokorejské ostré politice. Od září 2017 Rada bezpečnosti OSN Severní Koreji zakázala vývoz všech klíčových surovin např. uhlí, železné rudy, textilu a mořských plodů, což podle listu New York Times představuje zhruba 90 procent dolarového exportu.

Problematický Trumpův globální postoj

Export ropy z Číny přestal KLDR dostačovat a černý trh už také nekvete jako dříve. To, co Trump může nabídnout, je právě uvolnění sankcí. KLDR se těší na nastartování ekonomiky. Uvolnění sankcí se řeší snadněji než postupné náročné odzbrojování, tudíž v první fázi může mít KLDR navrch.

Na druhou stranu, pokud nebudou reálné výsledky nebo spíše výsledky, které Trump nebude moci prodat doma, tak je možné kdykoliv se od jednání obou zemí odvrátit. Jako bizarní příhoda pak působí fakt, že Irán, jehož jadernou dohodu USA potopily, se obrátil na KLDR a vzkázal, že Trump i dohodu s nimi může kdykoliv zrušit.

Byť k žádným stěžejním odzbrojujícím krokům asi v nejbližší době nedojde, Trump si může mnout ruce, že alespoň prozatím deeskaloval napětí na Korejském poloostrově. Teď si může vzít krátký čas na rozmyšlenou a definovat si, co bude v souboji „něco za něco“ požadovat.

Doma je Donald Trump pod tlakem kampaně do kongresových voleb, které se odehrají na podzim. A dělá vše pro to, aby zastánce americké národní hrdosti pro podporu republikánů získal. Sází na sólo prosazování amerických zájmů včetně aktuálního summitu G7, kde si rozeštval lídry západních zemí a poskytl tak prostor Rusku, které se členem tohoto elitního klubu chce stát.

Body na vnitrostátní scéně mu vzájemné vyšponování napětí s KLDR a následný summit získá. Podle nového průzkumu webu Politico si 61 procent amerických republikánů myslí, že Severní Koreu k jednání přiměla Trumpova nekompromisní politika, to samé si myslí pouze 16 procent demokratů.

Čtvrtina republikánů (a téměř třetina demokratů) za zahájením jednání vidí sankce OSN a nátlak Číny. Pouhých 13 procent republikánů (a naopak 42 procent demokratů) si myslí, že jednání jsou výsledkem toho, že KLDR úspěšně testuje mezikontinentální balistické střely, které mohou zasáhnout území USA.

Z toho vyplývá, že pro domácí příznivce Trumpa a republikánů to může být jistý motivační prvek, proč stávající republikánskou většinu v Kongresu podpořit i na následující dva roky. Prezident podporu většiny v Kongresu potřebuje. Nehledě na to, jak volby dopadnou, pak ale zůstává výhledově problematický Trumpův globální postoj.

Spojenectví Trump - republikáni je zatím spíš pevné, např. senátor Lindsey Graham Trumpa podpořil ve twitterové bitvě s nestorem senátorem Johnem McCainem, kterému se nelíbí Trumpův izolacionismus prezentovaný mimo jiné na summitu G7 a pohrdání obchodními partnery.

Možné budoucí problémy ale nabývají kontur. I kdyby prezidentova ostrá politika vůči KLDR na voliče zabrala, není tedy vůbec jisté, že se jeho vztahy s republikány nebudou postupně vyostřovat.