Lucie Priknerová: Jak ovlivní izraelské volby Trumpův mírový plán pro Blízký východ?

Velká část voličů dala najevo, že Netanjahuova ostrá nacionalistická politika je pro ně přijatelná. Vzhledem k tomu, že Netanjahu je blízkým spojencem amerického prezidenta Donalda Trumpa, výsledky izraelských voleb budou mít velký dopad také na americkou zahraniční politiku i na připravovaný mírový plán.

Gita Zbavitelová: Definitivním vítězem izraelských voleb je Netanjahu

Výsledek předčasných voleb v Izraeli zklamal miliony odpůrců premiéra Netanjahua, kteří doufali ve změnu stylu vládnutí.

Izraelský premiér potřeboval Trumpovu podporu jako sůl, jelikož čelí korupčním skandálům a v domácí politice probíhá jistá únava z jeho dosavadního působení. I když jsou úzké vztahy Likudu s Trumpem a americkými republikány problematické pro liberální výsek izraelské společnosti, podle průzkumu Pew Research Centre s Trumpovou politikou souhlasí až 69 procent všech Izraelců, což dokládá, že Netanjahu dobře věděl, jak moc je faktor Trump předvolební zbraní těžkého kalibru.

Americký prezident nahrál Netanjahuovi v posledních letech hned několikrát, a to jak odstoupením od íránské jaderné dohody z roku 2015, tak přemístěním americké ambasády do Jeruzaléma, ale i tím, že Trump krátce před izraelskými volbami prohlásil Íránské revoluční gardy za teroristickou organizaci a uznal Golanské výšiny za součást Izraele. Podle webu Foreign Policy tak šlo o jasné gesto izraelským voličům, že takové slovo jako Netanjahu nemá v Bílém domě z izraelských politiků nikdo.

Spojenectví Trumpa a Republikánské strany s izraelským premiérem je oboustranně se posilující. Trump Netanjahuovi toleruje jeho radikální a stále ostřejší politiku, Netanjahuův Izrael zase tvoří americkou kotvu na rozbouřeném Blízkém východě a je jedním z mála spojenců USA, které jinak razí poměrně vyhraněný izolacionismus.

Trump jako neřízená střela

K posílení americko-izraelského spojenectví pak kromě charakteru obou lídrů přispěl i rozpad Iráku, příklon syrského lídra Asada k Rusku i zvyšující se napětí mezi USA a Iránem.

Gita Zbavitelová: USA uznaly izraelskou svrchovanost nad Golanskými výšinami

Donald Trump minulý týden zaskočil svět i některé vlastní spolupracovníky prohlášením, že „je čas uznat izraelskou suverenitu nad Golanskými výšinami“.

Už tradičním evergreenem šéfů Bílého domu jsou pokusy o dojednání smlouvy mezi Izraelem a Palestinci. I Trump si nenechá ujít svůj moment. Mírový plán připravuje spolu se svým poradcem Jaredem Kushnerem už dva roky a na jeho zveřejnění se čekalo až po izraelských volbách a pravděpodobně proběhne v červnu letošního roku.

Vítězství Likudu sice může udržovat silné spojenectví Trumpa a Netanjahua, ale jak web televize CNN správně podotýká, může být zároveň překážkou pro dojednání mírového plánu. A to jak kvůli rozporům uvnitř Izraele, tak odporu ze strany Palestinců i dalších mezinárodních aktérů.

CNN uvádí, že plánu může uškodit zejména ostrý přístup izraelského premiéra. Netanjahu odmítá v rámci mírového dokumentu jakékoliv vysídlení Izraelců z osad na území, které si nárokují Palestinci, a dokonce prohlásil, že bude chtít, aby stát Izrael získal svrchovanost nad Západním břehem Jordánu. Palestinci, tak nemají motivaci vůbec se vyjednávání účastnit.

Uznání izraelské svrchovanosti nad Golanskými výšinami je Trumpův dárek Netanjahuovi, říká expertka

Americký prezident Donald Trump uznal svrchovanost Izraele nad Golanskými výšinami, tedy syrským územím, které během šestidenní války v roce 1967 obsadila izraelská armáda. Na zasedání Rady bezpečnosti OSN s americkým postupem vyjádřili nesouhlas všichni členové kromě Spojených států.

A plán, jehož obsah ještě není znám, je často už předem odsuzován mnoha aktéry k drtivému neúspěchu. Uvnitř Izraele zase může vzniknout tlak na nekompromisní vládu, aby zasedla k jednacímu stolu s Palestinci, ale možným scénářem je i panika z Kushnerova záměru vyřešit otázku hranic, což by de facto způsobilo, že Izrael nebude moci osidlovat další území.

Na druhou stranu, Netanjahu a Trump mají velmi podobnou taktiku, která je paradoxně může posunout mnohem dál, než se podařilo posledním americkým prezidentům. Trump je známý svým stupňováním nátlaku na protistranu.

Tuto taktiku použil v počátcích vyjednávání s KLDR. Cílem je udělat poté drobný ústupek, který se v nepříznivé situaci soupeři zdá jako přijatelný. Netanjahu podobně postupuje vůči Palestincům. Cílem tedy je, aby Palestinci vzali zavděk něčím, co by pro ně ještě před pár lety bylo nepřijatelné.

Je tedy možné, že zpočátku se vůči tandemu Trump-Netanjahu vzedme vlna odporu, ale tím, že Trump vystupuje jako neřízená střela, může se mu podařit vykolejit ze zaběhnutých vzorců obě znesvářené strany, znuděné mírovým procesem posledních třiceti let, a posunout je ve vyjednávání dál k dílčím kompromisům. Otázkou je, nakolik bude jejich výsledná podoba vyvážená a výhodná pro obě strany.