Lucembursko

11. červenec 2005

Lucembursko se včera stalo třináctou zemí EU, která ratifikovala euroústavu. Problém způsobený nesouhlasem Francouzů a Nizozemců to sice neřeší, ale hned z několika důvodů stojí lucemburské referendum za zmínku.

Tak například je zajímavé, že devadesáti procentům hlasujících stačilo na vyjádření názoru šest hodin. Také je dobré zaregistrovat, že ANO euroústavě tentokrát vyslovil stát, který má nejbohatší obyvatele v EU. A vůbec nejzajímavější je odpověď na otázku, proč vlastně Lucemburčané nezvolili módní NE. Údajně prý především proto, že by v takovém případě rezignoval jejich oblíbený premiér. Však také lucemburští euroskeptici protestovali, že Jean-Claude Juncker voliče vydírá. Jenomže, ruku na srdce, kolik evropských premiérů a prezidentů si může podobné "vydírání" dovolit?

V mnoha zemích unie by lidé v referendu podpořili evropskou ústavu spíše odměnou za slib, že se jejich premiér či prezident svého úřadu vzdá. Bagatelizovat lucemburské referendum argumentem, že bylo ovlivněno domácí agendou, by bylo totéž jako ze stejného důvodu zpochybnit hlasování Francouzů. Navíc bez ohledu na to, jaký osud v příštích letech potká euroústavu v dalších zemích, zůstávají Evropské unii problémy, které euroústava měla řešit. Lze dokonce očekávat, že problémů bude přibývat, a nakonec pod jejich tlakem dospěje Evropa ke společné dohodě, která bude ku prospěchu Evropanů méně složitým kompromisem.

Lucemburské ANO má symbolickou hodnotu. Je to ano konkrétnímu politikovi, který věří Evropě. Navzdory tomu, že právě za lucemburského předsednictví triumfovali skeptici. Jako Evropané můžeme říct, že Juncker je náš člověk.

autor: iho