Luboš Palata: Středočeský fejeton Luboše Palaty

Francouzi nedokáží pochopit, proč je někdo kritizuje za to, že ze svého území vypovídají lidi, kteří nedodržují francouzské zákony a jsou svému okolí na obtíž. A být na obtíž a nedodržovat zákony dané evropské země to nedovoluje žádná evropská legislativa, v níž je jinak samozřejmě obsaženo právo volného pohybu a pobytu kdekoli na území Evropské unie.

Představa, že by si někde ve vašem sousedství, na půdě, která evidentně někomu patří, kdosi začal stavět nějaké provizorní přístřešky, případně by tam zaparkoval karavan a za chvíli by tam bylo několik tisíc lidí, ta představa je děsivá asi pro každého z nás. A proto každý z nás dokáže pochopit, že se Francouzi rozhodli tento stav řešit – byť ho řeší po svém, trochu populisticky a vlastně ho ani sami vyřešit nemohou.

Protože to jejich řešení připomíná vylévání vody cedníkem, nebo ještě spíše vylévání vody z děravé lodi. Tou děravou lodí je fakt, že volný pohyb osob v rámci unie nelze jen tak zrušit a že rumunští a bulharští Romové, o kterých je tu převážně řeč, se prostě dříve či později do Francie zase vrátí, když budou chtít.

Svoji pravdu mají samozřejmě také poslanci Evropského parlamentu, kteří Francii za její postup velice tvrdě zkritizovali a ve své rezoluci ji vyzvali, aby s deportacemi, jak by se trochu příkře dal francouzský postup odznačit, Paříž okamžitě skončila. Protože, samozřejmě z jejich pohledu, je opravdu francouzský postup proti základním evropským hodnotám. A navíc ještě zavání rasismem, byť mohou pařížští úředníci stokrát prohlašovat, že o barvu kůže, nebo národnost v tomto případě opravdu nejde. Olej do ohně ještě přililo, že se Francie rozhodla o problému uspořádat malou mezinárodní konferenci. Konferenci na níž Paříž přizvala pouze západoevropské partnery, kteří řeší podobný problém, jaký mají Francouzi na předměstích svých velkých měst.

A tady je další pohled, který má své opodstatnění. A to pohled českého ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, který to označil za trochu mnichovanský postup, takové to jednání o nás bez nás, které by se mezi partnery v Evropské unii nemělo vyskytovat. Vedle toho, že je to netaktní, je to i trochu hloupé, protože problém by se měl řešit tam, kde se zrodil. A to tedy ve státech střední a východní Evropy, odkud drtivá většina oněch „problémových lidí“ z táborů na předměstích francouzských měst pochází.

Karel Schwarzenberg k tomu dodal větu, která má v sobě moudrost člověka znalého problému. A totiž, že se těm bulharským a rumunským Romům vůbec nediví. Neboť ví v jak nesnesitelných sociálních podmínkách ve svých balkánských zemích musí žít.

A to je další, možná ještě nejzásadnější pohled, který je třeba do této mozaiky názorů zasadit. Opravdu, být na tom tak, jak na tom většina rumunských a bulharských Romů je, tak by člověk asi zkusil všechno, aby se z té bídy dostal. Třeba by se sebral a odjel do Francie. Nikde jsem nečetl a myslím, že kdyby to tak bylo, tak se to ve francouzské argumentaci objeví, že by bulharští a rumunští Romové přijeli do Francie kvůli nějakým sociálním dávkám. Nebo že by zneužívali azylový režim, jako se to stalo v případě přílivu českých Romů do Kanady. Prostě tam jedou proto, že jim Francie jako bohatší a přes ty deportace možná i rasově snášenlivější země než jejich dosavadní vlasti, přijde jako lepší místo k životu. A oni se tam prostě jen snaží, byť tak trochu po svém, uživit a přežít. V paměti se mi usadila věta jedné nešťastné rumunské Romky z Paříže, která argumentovala, že ona se přece poctivě živí. Předvádí se totiž turistům u Eifelovky v masce Kinkonga. Jiní Romové možná žebrají, příležitostně, na černo pracují na stavbách, sklízejí ovoce, možná jsou mezi nimi i nějací kapsáři, profesionální žebráci, možná někdo prodává i drogy, nebo se živí prostitucí. Nic nového, nic nečekaného, ti lidé se ve Francii, stejně jako ve své domovině prostě snaží přežít.

To, že takových lidí na sociálním dně jsou nejen v Bulharsku a Rumunsku milióny, to že romská menšina mající možná deset možná patnáct miliónů lidí je obrovský sociální, vzdělanostní a v neposlední řadě i lidsko právní problém, to není problém jen francouzský, nebo rumunský. Problém je to možná rozsáhlejší, než celé zachraňování Řecka před krachem. Ale stejně jako řecká krize je i celá ta krize romsko-francouzská řešitelná jediným způsobem. Když ji začne řešit celá Evropa a bude ji řešit solidárně, tedy především opravdu společně.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.