Luboš Palata: Před dvaceti čtyřmi lety se nám to povedlo
V Maďarsku vznikaly opoziční politické strany, v Polsku se premiérem stával katolík Tadesz Mazowiecki, tisícům východních Němců se podařilo přejít Železnou oponu a dostat se na kýžený západ a tady se nedělo nic. Dokonce takové nic, že jsem ještě to léto 1989 vážně uvažoval o emigraci do Západního Berlína a pak někam dál na Západ a kdyby se nic nedělo ještě dalšího půl roku, tak bych ty úvahy změnil někdy začátkem roku 1990 v realitu.
Když pak padla dokonce i Berlínská zeď, tak už se zdálo skoro nemožné, aby se ti naši pořád ještě více méně normalizační komunisté mohli ještě udržet. Někdy to padnout muselo, ale proč zrovna sedmnáctého listopadu. Moje žena Ludmila říká, že se to už vědělo a na studentskou demonstraci už šla s tím, že se tam takzvaně něco stane. Já jsem na ní nešel poté, co jsem se dozvěděl, že hlavním organizátorem je Ústřední výbor Socialistického svazu mládeže.
Jsem jen zvědav, zda se jednou, až se nějakým zázrakem otevřou i bývalé sovětské archivy z roku 1989, zjistí, zda celé to představení s pendreky byla jen nějaká nepovedená šmíra kágébé a estébáků, kterým se to pak vymklo, nebo jestli to opravdu byla revoluce, nebo aspoň převrat.
Buď jak buď nakonec se to povedlo. Nejen u nás, ale i v Polsku, v Maďarsku, povedlo se i sjednocení Německa, povedlo se to v Pobaltí. A koneckonců i ti Bulhaři a Rumuni nakonec doklopýtali k přijatelné formě demokracie, hospodářství a života. Klikatě, ale doufám, že nakonec tím samým směrem co my se posunují Ukrajinci, Gruzínci, Moldavané a snad i Rusové. Jen v té bývalé Jugoslávii se to moc nepovedlo, v tomto směru zaplať Bůh za to naše klidné, byť trochu zbytečné rozdělení Československa.
To, co v té naší bývalé Východní Evropě žijeme, není zázrak na zemi, ale je to docela obstojný a rozhodně svobodný život. Tak svobodný a tak obstojný, jako tu nikdy nebyl, když si nebudeme přibarvovat lepší léta komunismu, nebo idealizovat První republiku či Rakousko-Uhersko. K tomuto pocitu patří i dospělé vědomí, že pokud nebude dobře kolem nás, nebude dobře ani u nás. Starost o svět kolem nás, pomoc těm chudším a obecně problematičtějším zemím, snaha o to zlepšovat to, co tady máme, aby to vedle svobodné, byla i spravedlivá a na potřebné myslící společnost. Zdaleka vše není skvělé, ale přesto si i nyní, po dvaceti čtyřech letech můžeme stále říkat: Ano, ty naše revoluce, kulaté stoly, přechody k demokracii, k návratu do normálního světa, se nám prostě povedli. A je co oslavovat. V Praze, Varšavě, Berlínu, Bratislavě i Budapešti. A proto prosím i my Češi slavme, slavně výročí té naší povedené Sametové Něžné revoluce.
Hezký sametově něžný víkend vám přeje váš Luboš Palata.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
