Luboš Palata: Praha vyhlásila před sto lety ve válce proti komunistické totalitě neutralitu. A dnes?

16. srpen 2020

Před sto lety, v srpnu 1920, probíhala pod Varšavou rozhodující bitva mezi Rudou armádou a Polskem.

Posloucháte rádi komentáře a glosy? Všechny najdete na stránkách mujRozhlas.cz

Bitva vstoupila do dějin pod názvem „zázrak na Visle“ a měla zásadní vliv na plány sovětského Ruska, které chtělo rozšířit komunistickou diktaturu po celé Evropě.

Čtěte také

Porážka sovětské ofenzívy pod Varšavou tyto plány zhatila a omezila tak na skoro dalších dvacet let vliv Sovětského svazu ve střední a východní Evropě na minimum. Polsku se před varšavskou bitvou podařilo především mobilizovat dobrovolníky, vyvolat v národu, který neměl více než sto let svůj stát, vlnu vlasteneckého nadšení. A díky dodávkám zbraní z Francie a Maďarska vítězné tažení sovětů zastavit. A ochránit tak i Československo před snahou komunistických sympatizantů nastolit i u nás sovětský režim.

Při pohledu o sto let zpátky je ale možné konstatovat, že Československo porážce bolševiků pod Varšavou nepomohlo, naopak pomoc Západu polské vládě komplikovalo. Transporty zbraní byly na železnici, kde se zaměstnanci nacházeli pod silným komunistickým vlivem, velmi často zadržovány. A sama československá vláda vyhlásila v polsko-bolševickém konfliktu na počátku srpna neutralitu a takříkajíc čekala, jak to celé dopadne.

Tomuto vývoji předcházel v roce 1919 krátký válečný konflikt Československa s Polskem o Těšínsko, které bylo k nespokojenosti obou stran nakonec rozděleno na dvě poloviny. A především tu byly obavy, že viditelné spojenectví Polska a Maďarska, které se právě v době bolševické intervence utužilo, by mohlo vést ke snahám vymazat z mapy Slovensko.

Zásadní omyl?

Tváří v tvář hrozbě, kterou pro tehdejší Československo a Evropu vůbec představovalo sovětské Rusko, to byly vlastně malicherné zájmy, nad které se však Praha nedokázala povznést. Pro spravedlnost dodejme, že i demokracie v Československu tehdy čelila vážné krizi a byla ohrožována komunistickými snahami o prosovětský puč.

Přesto ale byla „neutralita“ v tak zásadním konfliktu o budoucnost Evropy, který se tehdy pod Varšavou odehrával, zarážejícím způsobem krátkozraká. A měla stěžejní vliv i na další vývoj meziválečné Evropy, když v době, kdy existenci Československa začalo ohrožovat nacistické Německo, nebyla Praha schopna uzavřít spojenectví s Varšavou a společně se Západem se Hitlerovi postavit.

Luboš Palata

Doufejme, že se do budoucna podobných omylů, které by na dlouhá desetiletí podemlely základy naší státnosti a demokracie, vyvarujeme. Když ovšem člověk sleduje převažující české reakce na výzvu amerického ministra zahraničí Mikea Pompea ke společné obraně demokracie před čínskou a ruskou totalitou, má dojem, že dějiny se spíše opakují, než že bychom se z nich dokázali poučit.

Autor je komentátor Deníku

autor: Luboš Palata
Spustit audio

Související