Luboš Palata: Praha vyhlásila před sto lety ve válce proti komunistické totalitě neutralitu. A dnes?
Před sto lety, v srpnu 1920, probíhala pod Varšavou rozhodující bitva mezi Rudou armádou a Polskem.
Bitva vstoupila do dějin pod názvem „zázrak na Visle“ a měla zásadní vliv na plány sovětského Ruska, které chtělo rozšířit komunistickou diktaturu po celé Evropě.
Čtěte také
Porážka sovětské ofenzívy pod Varšavou tyto plány zhatila a omezila tak na skoro dalších dvacet let vliv Sovětského svazu ve střední a východní Evropě na minimum. Polsku se před varšavskou bitvou podařilo především mobilizovat dobrovolníky, vyvolat v národu, který neměl více než sto let svůj stát, vlnu vlasteneckého nadšení. A díky dodávkám zbraní z Francie a Maďarska vítězné tažení sovětů zastavit. A ochránit tak i Československo před snahou komunistických sympatizantů nastolit i u nás sovětský režim.
Při pohledu o sto let zpátky je ale možné konstatovat, že Československo porážce bolševiků pod Varšavou nepomohlo, naopak pomoc Západu polské vládě komplikovalo. Transporty zbraní byly na železnici, kde se zaměstnanci nacházeli pod silným komunistickým vlivem, velmi často zadržovány. A sama československá vláda vyhlásila v polsko-bolševickém konfliktu na počátku srpna neutralitu a takříkajíc čekala, jak to celé dopadne.
Tomuto vývoji předcházel v roce 1919 krátký válečný konflikt Československa s Polskem o Těšínsko, které bylo k nespokojenosti obou stran nakonec rozděleno na dvě poloviny. A především tu byly obavy, že viditelné spojenectví Polska a Maďarska, které se právě v době bolševické intervence utužilo, by mohlo vést ke snahám vymazat z mapy Slovensko.
Zásadní omyl?
Tváří v tvář hrozbě, kterou pro tehdejší Československo a Evropu vůbec představovalo sovětské Rusko, to byly vlastně malicherné zájmy, nad které se však Praha nedokázala povznést. Pro spravedlnost dodejme, že i demokracie v Československu tehdy čelila vážné krizi a byla ohrožována komunistickými snahami o prosovětský puč.
Přesto ale byla „neutralita“ v tak zásadním konfliktu o budoucnost Evropy, který se tehdy pod Varšavou odehrával, zarážejícím způsobem krátkozraká. A měla stěžejní vliv i na další vývoj meziválečné Evropy, když v době, kdy existenci Československa začalo ohrožovat nacistické Německo, nebyla Praha schopna uzavřít spojenectví s Varšavou a společně se Západem se Hitlerovi postavit.
Doufejme, že se do budoucna podobných omylů, které by na dlouhá desetiletí podemlely základy naší státnosti a demokracie, vyvarujeme. Když ovšem člověk sleduje převažující české reakce na výzvu amerického ministra zahraničí Mikea Pompea ke společné obraně demokracie před čínskou a ruskou totalitou, má dojem, že dějiny se spíše opakují, než že bychom se z nich dokázali poučit.
Autor je komentátor Deníku
Související
-
Pompeo přijel do Česka, aby získal spojence na antičínské a antiruské tažení, píše Balkan Insight
Washingtonský deník Columbian píše o návštěvě amerického ministra zahraničí v Česku. Mike Pompeo vyzval, aby se země staraly o svobodu tváří v tvář hrozbám z Ruska a Číny.
-
Ondřej Konrád: Pompeova pokračující protičínská mise
Frekvence cest amerických politiků k nám není nijak hustá, ty tam jsou časy, kdy do Prahy létali za Václavem Havlem prezident Clinton a ministryně zahraničí Albrightová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.