Petr Šabata: Proč německému kancléři došla trpělivost s Robertem Ficem

Před pár dny měl německý kancléř Friedrich Merz zásadní projev v Římě na konferenci o pomoci Ukrajině, kde se debatovalo také o dalším balíku protiruských sankcí, jejichž schválení v EU blokuje už jen Slovensko.

Čtěte také

Libor Dvořák: Sankce Rusku opravdu vadí, ale válku Ukrajině nevyhrají

Kancléř Merz přednesl tři apely – Vladimiru Putinovi: „Nikdy se nevzdáme.“ Spojeným státům a prezidentu Donaldu Trumpovi: „Zůstaňte s námi.“ A třetí Slovensku: „Chybí už jen jeden členský stát, který s tím musí souhlasit. Naléhavě proto žádám Slovensko a jeho předsedu vlády, aby se vzdal odporu a uvolnil cestu 18. balíku...“

Sál Merzovi bouřlivě tleskal – také hostitelka italská premiérka Giorgia Meloniová, Volodymyr Zelenskyj, šéfka Komise Ursula von der Leyenová i v první řadě sedící český prezident Petr Pavel.

Německo ztrácí trpělivost

Ficovi přitom nejde o žádnou část zmíněného balíku, který vyžaduje hlasy všech členů EU, ale o plán Evropské komise do konce roku 2027 zastavit dovoz ruského plynu do EU. Se kterým má Slovensko problém, ale jeho hlas tady není potřeba.

Čtěte také

Kuleba: Putin válku nezastaví, dokud bude mít zisky z ropy a pocit, že míří k cíli

Robert Fico mluví o zákazu jako o „zbytečném ideologickém gestu“, které Slovensku způsobí škody. Což nemá nic společného s realitou – státy EU například od února 2024 do února 2025 zaplatily Rusku za ropu a plyn víc miliard eur, než poslaly na pomoc Ukrajině.

Německo přitom už dřív upozornilo, že ztrácí se Slovenskem trpělivost. Na další sankce apeluje Ukrajina po každém ruském útoku, které se v posledních dnech stupňují. O podobě protiruských sankcí jedná administrativa Donalda Trumpa, který k nim byl zdrženlivý, ale brutální nekončící útoky na Ukrajinu do zviklaly.

Problém slovenské zahraniční politiky spočívá v tom, že ji neurčuje vláda a prezident s ohledem na zájmy Slovenska – pak by bylo možné najít společnou řeč s Českou republikou bez problémů, protože zájmy obou zemí jsou podobné, a s ostatními zeměmi EU zpravidla taky.

Hra pro domácí publikum

Jenže Fico formuluje „suverénní zahraniční politiku čtyř světových stran“ jen a jen s ohledem na své stávající a potenciální voliče. Nutně se potřebuje držet u moci, aby se na jeho minulé aktivity nepodívaly orgány činné v trestním řízení, jak už se jednou stalo.

Čtěte také

A pak přijde kolaps? Jak (ne)fungují protiruské sankce

Takže v Evropě hraje Fico pro domácí publikum. Do Kremlu za Vladimirem Putinem jezdí kvůli svým voličům. Když říká, že jediným plánem EU je podporovat vzájemné zabíjení Slovanů, působí na city Slováků.

Do role silného slovenského politika tvrdě vyjednávajícího s německým kancléřem se staví kvůli nim. Stupňuje razanci vyjádření, protože ztrácí podporu a jen těžko bude sestavovat příští vládu.

Jak ale upozornil Merz už zcela konkrétně v Římě, tato Ficova dvojí hra má své hranice. Ruské napadení Ukrajiny berou země EU a NATO jako zásadní ohrožení svých bezpečnostních zájmů a žerty šly už dávno stranou.

Petr Šabata|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Slovensko je pro Česko důležitý partner, s nímž by mělo pěstovat ty nejlepší vztahy. Žádná vláda ale nemůže podporovat sóloakce Roberta Fica v zahraniční politice, které jsou často v přímém rozporu se zájmy celé Slovenské republiky. A vždy v přímém rozporu se zájmy Česka.

Autor je šéfredaktor deníku Právo