Luboš Palata: Konec svobodné příjemné Ukrajiny
Byl to pocit, na který asi nikdy nezapomenu. Přilétal jsem tehdy poprvé, poprvé po oranžové revoluci, na Ukrajinu a oproti mým předchozím cestám tu byla náhle jedna velká zásadní změna.
Netýkala se jen toho, že už jsem k cestě na Ukrajinu nepotřeboval vízum, zrušení vízové povinnosti jakýmsi gestem vůči Západu, ale ten pohraničník, byť pořád v té samé trochu podivné uniformě, se na mě poprvé usmál a popřál mi hezký pobyt v Kyjevu.
A tak to náhle začalo být na Ukrajině se vším. Ukrajina se stala během krátké doby milou, usměvavou zemí, kde sice mnohé moc nefungovalo, mnohé nebylo uklizeno tak, jak by náleželo, ale přesto to byla najednou s příjemnými lidmi v čele státu příjemná země.
Tak příjemná, že jsem se tam vydal do Oděsy strávit pár dní lehce podzimní dovolené a pak o nějaký rok později jsem zajel do Kyjeva na květnové svátky a to vám teprv byla nádhera. Příměstským vlakem jsem se podíval i do jednoho městečka plného klášterů za Kyjev, ale asi tím nejhezčím momentem bylo, když jsem jen tak ležel na sluncem prohřáté písečné pláži na ostrově v řece Dněpr a díval se na zlatisté kopule kostelů starého Kyjeva. A náhle viděl ty kupecké lodě, které tu přistávaly v tom desátém, jedenáctém století, kdy byl Kyjev centrem civilizace celé východní Evropy.
Nebo když jsem se procházel po Andrejevském spusku, takové dávné cestě k hradbám starého Kyjeva, kde v jednom z domů napsal Michail Bulgakov svoji knihu Mistr a Markétka. A když mi potom jedna místní dívka vyprávěla, že na okolních kopcích se slétávaly čarodějnice, docela jsem tomu i věřil.
Ukrajina kupodivu nepřestala být příjemnou zemí s pádem oranžové garnitury a nástupem Viktora Janukovyče. Ono to totiž nejde tak lehce a chvíli trvá, než se úsměvy z tváří lidí i svoboda vytratí. Ukrajina jako kdyby donedávna prožívala svoji obdobu našeho roku 1969, ještě pořád tu bylo příjemně, hezky, ale konec svobody a nástup ukrajinské normalizace jakoby se už neodvratně blížil.
Je zvláštní, že podobně jako tehdy u nás má v tom i na Ukrajině nyní prsty Moskva, jen dnes místo tanků „okupuje“ penězi a ceny plynu.
Ukrajiny je mi hrozně líto a to, co se tam děje, je pro nás velká výstraha. Až někdo od nás bude říkat, že nám Putinovo Rusko něco výhodně poskytne, udělá s námi nějaký pro nás zdánlivě skvělý obchod, měl bych se na pozoru. Protože se obávám, že při tom můžeme přijít o duši i o naši svobodu.
Hezký lednový víkend vám přeje váš Luboš Palata.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.