Luboš Palata: Doněck, město, kam válka ještě nedorazila

Donbass Arena, Doněck
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Donbass Arena, Doněck

Když jsem před těmi necelými třemi týdny přilétal, viděl jsem při přestupu v Kyjevu stát na letištní dráze letadlo německé vládní letky, kterým se po osvobození ze zajetí separatisty ve Slavjansku vraceli přes Berlín domů pozorovatelé OBSE, včetně jednoho Čecha.

Nebyl to zrovna příjemný pocit mířit někam, odkud s nasazením půlky světové diplomacie zrovna někoho vysvobodili, navíc, když si člověk uvědomil, že novinářská legitimace je daleko slabším krytím, než status pozorovatele největší celoevropské bezpečnostní organizace. Doněck samotný ale příjemný byl.

Skvělý a přitom téměř levný hotel, město plné zeleně a parků, krásné počasí, fungující doprava, taxíky i rychlý internet a k tomu zajímavá práce, dobré restaurace a vesměs příjemní, milí a neagresivní místní lidé, kteří s vámi rádi a klidně rozmlouvali i o tématech, na která měli opačný názor.

Samozřejmě, když jsme se vydali do bojových zón kolem měst Slavjansk a Kramatorsk, tak se občas nějaká nepříjemná situace vyskytla, ale jinak to byl vlastně hezký výlet. Výlet, který by bylo možné například fanouškovi fotbalu spolu s prohlídkou místního doněckého stadionu Šachtaru s klidným svědomím doporučit jako takový hezký prodloužený víkend.

Čtěte také

Nemohu říci, že by se za ty tři týdny v Doněcku něco zásadního změnilo. Taxikář u letiště si řekl stejnou cenu jako minule, v hotelu mě vítali jako starého známého. A se slovy, za to, že se k nám nebojíte jezdit v době, kdy se jiní bojí, mi dali za stejnou cenu lepší pokoj s vyhlídkou na město a minibarem.

Park, kterým se jde Ševčenkovou ulicí k sídlu separatistů, byl posekaný a osázen novými květy, v MacDonaldu byla vzhledem k pátečnímu večeru pořádná fronta aut, kolem sídla separatistů úplný klid jak po vymření, pár metrů od něj večeřela místní smetánka v luxusních restauracích.

Proruské ženy se v Doněcku modlí v za mír

Přesto jako minule je to klid před bouří, která může přijít každou hodinou. Člověk si stokrát může říkat, že to není možné, ale zároveň ví, že není možné, aby ve státu jménem Ukrajina byla nějaká Doněcká lidová republika, co v okupované budově vyvěsí ruské vlajky a vyhlásí nezávislost. Někdy a nějak to musí skončit.

Sedím u okna svého hotelového pokoje a dívám se na panorama pokojného klidného města, které žije svým všedním životem, do dálky, kde jsou na horizontu vidět těžní věže a důlní haldy, ale i ke spánku se klonící jarní slunce.

Pořád věřím, že tady válka nebude, že tady válka nebude muset být. Ale věřím tomu mnohem méně, než před těmi třemi týdny. A to přesto že vím, že bez války by to bylo dobré řešení, že bez války a mrtvých by to bylo nejlépe ze všeho.

Hezký podvečer z Doněcku vám přeje váš Luboš Palata.