LTO, politický establishment a osudy státu

Jen občas, zdálky a povrchně se dovídáme o podobných zvratech v prostředí italské mafie. Tentokrát sledujeme názorně a zblízka to, co lze postaru nazvat příběhem obrácení těžkého hříšníka.

Je to žánr u nás dosti neobvyklý. Svědomí, i to špatné, nebývá pokládáno za reálnou sílu v lidské duši. Také dramatičnost příběhu může vyvolat odpor. Všimněme si, že slovo "dramatický" má často negativní předznamenání. Tak jako slovo "skandální". Např. politikové se naučili chlácholit veřejnost ujištěním, že určitý problém, spor nebo konflikt, neznamenal "nic dramatického". Drama však k životu patří. Uvedený dokument ostravského studia, jehož autorkou je investigativní novinářka Jana Lorencová, je vskutku dramatickým příběhem člověka, v němž se vzbouří jeho špatné svědomí a přiměje ho k obrácení, doznání a pokání v podobě přijetí 12-letého trestu na svobodě. - Asi se najdou pochybovači o ryzosti Večeřových pohnutek, ale těžko to zdůvodní. O exhibici jde sotva, ten člověk věděl, co ho čeká.

Kromě tohoto morálně psychologického rozměru má dokument Jany Lorencové ještě další. A ten je politicky výbušný. Jiří Večeř popisuje organizovanou zločinnou iniciativu, zvanou LTO, jako příznačnou chobotnici, v jejíchž chapadlech uvízli i lidé ve významných policejních funkcích a dokonce na velmi vysokých vládních postech.

Nelze se např. nepozastavit nad způsobem, jakým tehdejší ministr Kočárník bagatelizoval kauzu LTO v době, kdy o její kriminální povaze už nebyly pochyby. Večeřovy výpovědi vystavují ostrému nasvícení i Václava Klause a zpochybňují jeho autoritu. Někdejší ministr financí, pak premiér a nyní prezident republiky zřejmě nebyl do kauzy zapleten. Ale jeho populární výroky o tom, že "peníze jsou až na prvním místě" nebo že nelze "kriminalizovat podnikatele" spoluvytvářely atmosféru, která nějak motivovala a nějak demotivovala.

Nejdramatičtější dopad dokumentu spočívá v tom, že potvrzuje ta nejhorší tušení o pozadí počátků naší transformace. A možná nejen počátků.

Premiér Gross prohlásil, že se přičiní, aby byly skryté souvislosti kauzy LTO objasněny. Optám se jeho slovy: Myslí to upřímně? - Důvody mých pochyb objasním nejprve na příkladu méně významném. Kdyby byli stíhání všichni nepoctiví funkcionáři fotbalového svazu a všichni úplatní rozhodčí, zdalipak by vůbec přežil český fotbal? Co by se pak stalo se statisíci našich frustrovaných fanoušků? Nepodlehli by afektu zoufalé ničivosti a neroztřískali by všechno, co by jim stálo v cestě?

Kam až si mohou dovolit zajít orgány činné v trestním řízení, byť s premiérovým požehnáním, pokud nechtějí ohrozit pilíře naší státní moci? Pokud půjdou důsledně za pravdou "padni, komu padni", asi jimi pořádně zacloumají. Pokud budou opatrně mlžit, riskují prohloubení deziluze veřejnosti, bez jejíž loajality těžko řídit stát. - Myslím, že takovou situaci lze bez nadsázky nazvat dramatickou.

Realisticky očekávám, že výsledkem bude nakonec trochu té pravdy a trochu mlžení. Odhadnout jejich vzájemný poměr neumím. Toho mlžení bude asi víc. Možná, že nakonec zvítězí vůle udělat "tlustou čáru", jako už tolikrát. Moralisté nejsou v naší politice příliš oblíbeným živočišným druhem. Přitom se ukazuje, že svědomí je reálnou silou. Lze je potlačit. Ono se pak chová jako ponorná řeka. Občas vyvře na povrch a rozestavěné figurky zpřehází.