Lovci a sběrači jako ptáci a savci. Lidé i zvířata se životnímu prostředí přizpůsobují podobně

Lidé patřící do společností lovců a sběračů organizují svůj život podobně jako savci a ptáci, se kterými sdílejí stejné prostředí. Rozhodující vliv na vznik těchto podobností například při hledání potravy přitom mají okolnosti dané právě životním prostředím. Novému výzkumu toho, jak se vzájemně ovlivňuje člověk a zvíře, se věnuje server německé rozhlasové stanice Deutschlandfunk.

Rybáři nahazují své sítě, pelikáni zase hbitě svými zobáky chytají sardinky. Lovci různými způsoby prodlužují trvanlivost masa, aby měli potravu v horších časech. A také veverky si na zimu hromadí zásoby. Paralel mezi způsobem života lidí a zvířat zkrátka existuje velké množství.

Čtěte také

Podle německého zoologa Dietera Lukase z Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii v Lipsku je dokonce možné v lidské a zvířecí říši srovnávat míru rozvodů, respektive opuštění svého partnera. Například mnohé druhy ptáků jsou totiž sice monogamní, ne vždy ale soužití vytrvá.

„Můžete vyhodnotit několik let pozorování a zjistit, jestli i po delší době jsou ptačí samec a samice stále spolu, anebo si našli nové partnery. V takovém případě jsme schopní u ptáků relativně přesně spočítat ‚rozvodovost‘ v podobném duchu, jako to děláme u lidí,“ vysvětluje Lukas.

Zatímco „rozvodovost“ mezi ptáky je dána geneticky, dobu trvání vztahu u lidí ovlivňuje kultura, která se může vyvíjet velmi volně. Nebo by to snad mohlo být celé jinak?

Vědec Lukas: Paralely mě překvapily

Pochybnosti má právě Dieter Lukas, který se domnívá, že chování všech druhů ovlivňují faktory spojené s prostředím, ve kterém se nacházejí. Německý zoolog za asistence ekonomů procházel dostupné databáze a porovnal životní styl 339 společností lovců a sběračů s chováním ptáků a savců, kteří žijí v jejich blízkosti.

Čtěte také

Ze světa zvířat bylo ve výzkumu zastoupeno sedm tisíc druhů, například v Brazílii žijící křeček Ruschiův nebo druh ptáka z čeledi kruhoočkovitých z filipínského ostrova Luzon.

„Zjistili jsme, že způsob života lidí a zvířat na určitém místě je ve čtrnácti z patnácti případů spíše podobný, zatímco životní styl stejného živočišného druhu v jiné oblasti je odlišný. Překvapilo mě, jak silné byly paralely mezi životem zvířat a lidí, a to i v případě srovnání s ptáky,“ shrnuje zoolog Lukas výsledky svého výzkumu pro stanici Deutschlandfunk.

V jeho pohledu je zjevné, že specifické rysy okolního prostoru nutí rozličné druhy k podobnému způsobu života. Některé příklady jsou samozřejmé – třeba rybolov je pro lidi a zvířata žijící v blízkosti moře jasným zdrojem potravy, zatímco v džungli postrádá smysl.

Patrné je i to, že druhy v úrodných oblastech jsou spíše usedlejší ve srovnání s těmi, které se nacházejí v regionech s hůře dostupnými zdroji.

Čtěte také

Jak je ale možné vysvětlit podobnosti v roli otce při výchově potomků?

„Hlavně u savců otec sehrává méně důležitou úlohu, protože nevytváří mléko a nemůže vypomoci s těhotenstvím. Jediné, co dělat může, je obstarávat potravu. A právě to funguje lépe v oblastech, které poskytují trvanlivější a lépe přenosné jídlo, než tam, kde je nutné ho konzumovat okamžitě po objevení,“ říká Lukas.

V později uvedené variantě životního prostředí mají otcové méně možností, jak se o potomka postarat. A to má být také důvod, proč se v těchto regionech muži a samci o potomstvo starají méně. Podtrženo a sečteno, Lukasův výzkum odhaluje celou řadu paralel mezi chováním lidí a zvířat.

Kultura umožňuje flexibilitu, ne naprostou svobodu

Problematice se věnuje také antropoložka Sarah Mathewová z Arizonské státní univerzity. Podle ní nový výzkum ukazuje, že různé společnosti lovců a sběračů vyvinuly ke zvládání výzev ve svém bezprostředním okolí podobná řešení jako tamní savci a ptáci.

Čtěte také

„To jsem nečekala – už kvůli tomu, o jak rozdílné druhy se jedná,“ přiznává Mathewová.

Antropoložka už před několika lety zkoumala rozmanitost ve způsobech chování domorodých skupin, které žijí v přírodně různorodých regionech severozápadní Ameriky. Předběžný výsledek jejího výzkumu zní, že kultura sice lidem umožňuje flexibilitu, nicméně ne naprostou svobodu.

„Kultura je v zásadě velmi těžce vydřené přizpůsobení se, nejde o nic nadbytečného. Je to cesta, na níž lidé překonávají výzvy ze svého okolí. Pomáhají jim v tom řešení podobná těm, která už v průběhu evoluce posloužila savcům a ptákům za mnohem delší dobu. Největší záhadou tak pro mě zůstává otázka, proč si také jiné druhy kromě člověka nepředávají tradice,“ cituje závěrem antropoložku Sarah Mathewovou server německé rozhlasové stanice Deutschlandfunk.

Poslechněte si celý Svět ve 20 minutách, který připravil Jakub Rerich. Dozvíte se, co může Evropská unie čekat od Joea Bidena a jaké mají šanci jeho plány na přetvoření Ameriky. A také jak se Peking snaží využít své úspěchy v boji s koronavirem.

autor: Jakub Rerich
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.