Logo
Sotva mohlo něco lépe vyvolat všeobecný zájem o logo České republiky než vzkaz premiéra, že se mu nelíbí, jakkoli s dodatkem, že "nemusí rozumět všemu". I lidé, kteří o filosofii značek mnoho nevědí a které vítězné logo, vzešlé z výběrového řízení ministerstva zahraničí, nemusí přesvědčit, registrují se zdviženým obočím, že by zrovna pan premiér, tedy politik bez výtvarného vzdělání, snad měl mít v této věci významné, či dokonce poslední slovo.
Kvalifikovanější jsou nepochybně designéři, kterým vystavila jedničku porota, složená z renomovaných expertů. V diskusi o tom, jak reprezentovat naši republiku v zahraničí, přitom není hlavní otázkou, jaké bude logo, ale zda se máme prezentovat zrovna logem. Připomeňme, že vše začalo zjištěním, že Česká republika je ve světě vnímána jako nepříliš vyspělá postkomunistická země. Vláda si předsevzala vylíčit Česko světu jako moderní stát s bohatou historií. K tomu by měla dopomoci jednotná prezentace, která by vylepšila naši image. Politici si zkrátka nejsou jisti, zda ještě platí, že se dobré zboží chválí samo, a rozhodli se pro marketingové řešení, vyjádřené heslem "Značky, nikoli produkty".
Jinak řečeno: Nejde o to, jací jsme, ale jak se jevíme. Má-li být smyslem takové reklamní kampaně nalákání zahraničních turistů, aby k nám přiletěli utratit peníze, pak vítězné logo vyhovuje. Do bublin lze umístit vzkazy všeho druhu a uvést o sobě slovem či obrazem cokoli, co by se mohlo té které cílové skupině líbit. Pak půjde o to, kolik milionů či lépe miliard míní vláda do reklamní sebechvály investovat, tedy jak masivní kampaně je zapotřebí, aby se přání stalo skutečností. Přitom je dobré vědět, že jde právě a jenom o image, neboli dojem. Sebelepší logo nás nezlepší. Pouze lépe prodá.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.