Logika parlamentní matematiky

Přitom podle Kalouska, když komunisté měli udělat podobný krok směrem k menšinové vládě sociálních demokratů a lidovců, tak se hned mluvilo o podpoře KSČM vládě. Podle Kalouska by tudíž bylo spravedlivé, aby stejně byl ohodnocen i jeho krok. Tím, že se nezúčastnil hlasování a snížil tak počet hlasů nutných pro vyslovení důvěry, kabinet prý nepřímo podpořil.

Není tomu tak ani v jednom ze zmiňovaných případů. Parlamentní matematika není sice příliš složitá, přesto by se s ní mělo zacházet opatrně. To se bohužel neděje a na veřejnosti se objevují tvrzení, která se vůbec nezakládají na pravdě. Stačí rozebrat, co znamenala neúčast tří lidovců při hlasování o důvěře Topolánkově vládě a co by případně znamenal podobný krok komunistů, kdyby vyšel Paroubkův a Kalouskův plán.

Ústava hovoří o tom, že když se hlasuje o důvěře vládě, musí pro kabinet zvednout ruku nadpoloviční většina přítomných. Pokud se hlasování účastní všech 200 poslanců, musí pro vládu zvednout ruku minimálně sto jeden z nich. Vyjdeme-li z původního rozložení sil, stály proti sobě dva stejně početné tábory. Na jedné straně občanští demokraté s lidovci a zelenými disponující sto mandáty. Na straně druhé sociální demokraté a komunisté rovněž se sto křesly. Pokud by jeden z těchto táborů měl vytvořit vládu, která by získala ve sněmovně důvěru, musel na svoji stranu přetáhnout alespoň jednoho zákonodárce. Existovala i další možnost. Kdyby se jeden poslanec z protivníkových řad hlasování nezúčastnil, byla by většina ze 199 stovka, tedy přesně počet, kterým mohla vláda disponovat.

A právě na tomto správném základu je postaveno chybné Kalouskovo tvrzení. Je pravda, že čím méně poslanců se hlasování o důvěře zúčastní, tím nižší počet hlasů je potřeba pro vyslovení důvěry. Zásadní je však, ze kterého tábora poslanci ubývají. Na příkladu posledního hlasování o důvěře vládě to lze názorně ilustrovat. Hlasování se neměla zúčastnit nemocná sociálně demokratická poslankyně. Tím by se sněmovna sešla v počtu 199, pak by Topolánkově vládě stačila stovka. V případě, že by pro ni zvedli ruku všichni občanští demokraté, lidovci a zelení, získala by vláda důvěru. Vzhledem k tomu, že nemocná poslankyně byla v takovém případě odhodlána do sněmovny dorazit, udělal Mirek Topolánek vstřícné gesto a hlasování se nezúčastnil. Tento krok byl neutrální, protože z každého tábora ubyl jeden zákonodárce a nadpoloviční většina ze 198 byla sice stovka, kterou však bývalý trojkoaliční tábor kvůli Topolánkově absenci stejně nemohl disponovat.

Znamená to, že i nadále by potřeboval podporu, nebo neúčast jednoho sociálního demokrata nebo komunisty. Hlasování se nakonec nezúčastnili tři lidovci. Znamenalo to, že nadpoloviční většina ze 195 bylo "jen" 98, což by trojkoalice mohla i bez Topolánka dát dohromady. Problém byl v tom, že právě nehlasující lidovci patřili do tohoto tábora, takže bez pomoci komunistů a sociálních demokratů mohla trojkoalice dát dohromady jen 96 hlasů. Znamená to, že Miroslav Kalousek stejně jako Libor Ambrozek a Ladislav Šustr hlasovali, byť nepřímo, proti vládě. Asi podobně, jako kdyby se zdrželi hlasování.

Stejné by to bylo v případě, kdyby se hlasovalo o důvěře menšinové vládě složené ze sociálních demokratů a lidovců tolerované komunisty. Tak jak to koncem srpna na veřejnosti navrhovali Paroubek s Kalouskem. Pokud by si měl člověk pod tolerancí představit, že by komunisté přímo nezvedli ruku pro takovýto kabinet, ale hlasování by se nezúčastnili, nezískala by menšinová vláda ve sněmovně důvěru. KSČM disponuje 26 křesly. O důvěře by tak hlasovalo 174 zákonodárců a nadpoloviční většina je 88. Když se sečtou mandáty sociálních demokratů a lidovců, dostaneme se k číslu 87, což pro vyslovení důvěry nestačí. Znamená to, že by musel pro takovouto vládu přímo hlasovat minimálně jeden komunista, nebo by si menšinový kabinet musel zajistit neúčast při hlasování od jednoho občanského demokrata případně zeleného.

Takže v tomto případě má Miroslav Kalousek pravdu, v tom, že by se případná neúčast komunistů při hlasování o takovéto vládě měla hodnotit stejně jako jeho absence při hlasování o Topolánkově kabinetu. V obou případech by šlo o nepřímé hlasování proti vládě. Zkrátka s parlamentními čísly by se mělo zacházet opatrně. Jde sice o jednoduché sčítání, odčítání a dělení, ale je třeba do těchto početních operací dosazovat správná čísla. Z nich pak vyplývá, že Paroubek s Kalouskem v srpnu neřekli veřejnosti celou pravdu. Tolerance menšinového kabinetu sociálních demokratů a lidovců komunisty by patrně musela spočívat v tom, že by někteří komunisté zvedli ruku pro takovouto vládu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .