Lišky mají magnetický kompas
Liška, která loví v nepřehledném terénu, nemusí spoléhat jen na sluch, zrak a čich. Ulovit vypaseného hraboše jí pomůže šestý smysl – magnetický kompas.
Lišky obecné (Vulpes vulpes) mají zvláštní loveckou techniku „myšaření“. Liška, která na poli loví myši či hraboše, vyskakuje vysoko do výše, takže svou kořist překvapí útokem z výšky. V husté vegetaci nebo vysokém sněhu ji ke kořisti primárně navádí sluch. Tým českých a německých zoologů pod vedením Hynka Burdy (působí na univerzitě v Duisburgu a Essenu), který v Čechách pozoroval téměř 600 liščích útoků, si ale povšiml zvláštní věci. Pokud lišky lovily v nepřehledném terénu, ve většině případů útočily v severovýchodním směru a takový lov byl úspěšný z 72 %. Pokud liška na kořist útočila v jiném směru, uspěla jen v 18 % případů.
Preference severovýchodního směru útoku byla zcela nezávislá na okolních faktorech i ročním a denním období. Hynek Burda ve spolupráci s Johnem Phillipsem z Virginia Tech v Blacksburgu došel k závěru, že lišky využívají k přesnějšímu odhadu vzdálenosti od kořisti magnetické pole Země. Vědci se domnívají, že severní magnetický pól liška vnímá jako tmavý stín na sítnici. Ke kořisti se pohybuje tak dlouho, dokud se okraj stínu neprotne s místem odkud vycházejí zvuky. Jakmile tohoto bodu dosáhne, ví, že je přesně v té správné vzdálenosti pro útočný skok do výšky.
Není to první případ, který naznačuje, že magnetický kompas nevlastní jen ptáci a několik málo druhů savců. V roce 2008 Hynek Burda a jeho kolegové prokázali, že v magnetickém poli se umí orientovat i krávy a spárkatá zvěř.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
