Lina Heydrichová – žena, která nechtěla pochopit

1. červen 2017

Portréty

Když v roce 1976 vyšly v Německu paměti vdovy po Reinhardu Heydrichovi, ozývaly se hlasy, že prodej knihy měl být zakázán. Roku 2012 se knížka dočkala českého překladu. Každý tak má možnost seznámit se s tím, že tato žena nejspíš do posledních okamžiků „nic nepochopila“. Nebo nechtěla.

Narodila se v červenci 1911 jako Mathilde Lina von Ostenová ve zchudlé rodině severoněmeckých zemanů na ostrově Fehmarn. Studium na střední pedagogické škole nedokončila, v devatenácti se seznámila s nadporučíkem německého vojenského námořnictva Reinhardem Heydrichem a o rok později se za něj provdala.

Heydrich musel mezitím od námořnictva odejít kvůli „chování, které se neslučuje se ctí příslušníka vojenského námořnictva“. Měl nejspíš milostný poměr s dívkou, kterou si následně nechtěl (už těhotnou) vzít; tvrdil, že dítě není jeho. Lina si tak vzala muže bez zaměstnání a sama ho v srpnu 1931 přiměla, aby nastoupil k SS.

Jaký byl podíl Liny Heydrichové na vzestupu jejího manžela? A co si myslela o představitelích nacistické Třetí říše? Nejen na tyto otázky odpoví v dalším pořadu z cyklu Portréty publicista Pavel Hlavatý.

Po uchopení moci nacisty v roce 1933 stoupal Heydrich rychle po kariérním žebříčku: v červenci 1932 se stal šéfem bezpečnostní služby SS, později šéfem bavorské policie, roku 1936 šéfem bezpečnostní policie a v roce 1939 šéfem Hlavního úřadu říšské bezpečnosti. Naplno se zapojil do pronásledování odpůrců nacistického režimu a Židů a podle všeho byl manželkou v práci plně podporován. Stěžovala si jen na manželovu častou nepřítomnost doma (je dochován její výrok „za Reinharda Heydricha jsem byla vdaná deset let. Z toho sedm let nebyl doma“).

Vzorný táta, vzorný vlastenec

V září 1941 byl Heydrich jmenován zastupujícím říšský protektorem v Čechách a na Moravě. Tehdy řekl: „Českomoravský prostor se nesmí nikdy ponechat v takovém stavu, který by umožňoval Čechům tvrdit, že je to jejich prostor. (...) Nezbude nic jiného, než Čechy poněmčit a převychovat, nebo postavit nakonec ke zdi.“

Za čtyři měsíce výjimečného stavu, který vyhlásil po příchodu do Prahy, padlo 486 rozsudků smrti a v koncentračních táborech skončilo přes 2100 Čechů. Heydrich téměř zdecimoval domácí odboj. Jeho hlavním cílem bylo zvětšit podíl zbrojní výroby v Protektorátu pro nacisty, dále připravit germanizaci a později likvidaci českého národa.

Lina Heydrichová o tomto neblahém období píše ve svých vzpomínkách takto: „Jsem ještě dnes toho mínění, že úloha, kterou měl tenkrát můj muž, byla čistě pozitivní. Činnost, již vykonával, byla jeho největším vlasteneckým pocitem.“ Manžela představuje jako milujícího otce rodiny, inteligentního, schopného a oddaného člověka, umělce a sportovce.

Prezentuje v knížce své primitivní antisemitské názory (Židy v Německu líčí dílem jako špinavé tuláky, dílem jako pijavice, parazitující na úspěšné německé ekonomice). Jako by na autorku neměla vliv ani poválečná denacifikace, ani pozdější celospolečenská diskuse o obludnosti nacistického režimu.

Do vězení nakonec nešla

Začátkem dubna 1942 se Heydrichovi, do té doby obývající Pražský hrad, stěhují do dolního zámku v Panenských Břežanech. Heydrichová v knížce popisuje, jak pro ni na zámku procovala stodvacetičlenná židovská skupina trestanců (káceli stromy, kopali bazén a podíleli se na přestavbě zámku). Podle českých zaměstnanců byla Lina panovačná, chladná a prušácky pořádkumilovná.

Po smrti manžela zůstala Heydrichová na zámku a dokázala z celého areálu „vytěžit maximum“: zeleninu prodávala do německých kasáren v Praze, stejně tak dokázala obchodovat s tulipány ze zámeckých zahrad. Zpeněžila vzácné dřeviny z parku a prodala knoflíkářským firmám i paroží, které na zámku zůstalo po předchozích majitelích. Na zámku zažila i tragickou smrt syna, který v říjnu 1943 vyjel ze zámecké brány na kole rovnou pod kola nákladního auta.

Z Panenských Břežan odjela až v polovině dubna 1945 přes Bavorsko zpět na rodný Fehmarn. Mezitím se ilegálně ukrývala v Rakousku a snažila se vyhnout zatčení. V Československu byla totiž odsouzena k doživotí za spoluúčast při popravě devadesáti vězňů a obávala se deportace do Prahy. Nakonec se jí vyhnula a jako jedna z mála manželek válečných zločinů nebyla po roce 1945 vězněna. Byl jí ale zabaven veškerý majetek a na obživu si vydělávala černým obchodem.

V roce 1953 jí byl vrácen rodný dům na Fehmarnu a o tři rok později vyměřen vdovský důchod ve výši asi poloviny tehdejšího existenčního minima. Její žádost o „generálskou penzi“ německé úřady zamítly – Heydrich nebyl podle německých zákonů vojákem, ale válečným zločincem. Roku 1965 se znovu provdala a na ostrově Fehmarn vedla prázdninový penzión. V roce 1979 poskytla na ostrově Fehmarn rozhovor tehdejšímu zpravodaji Československé televize Cyrilu Smolíkovi, celý záznam rozhovoru se v archivech nezachoval, pouze jeho část. Zemřela v srpnu 1985.