Lidovci platí za volební porážku

Dnes poznávají tuto krutou pravdu se vší hořkostí lidovci. Skutečně by se dalo říci, že prohráli volby nejvíc ze všech. Tři měsíce dokázal předseda Miroslav Kalousek straníkům zakrývat skutečný stav věcí, v posledních dnech se ale nepříznivá realita odhalila v plné nahotě. Strana se propadla do krize, jakou nezažila od voleb 1990, kdy byl její předseda Josef Bartončík odhalen jako agent tajné komunistické policie. Tehdy pomohl Josef Lux a také dnes musí křesťanští demokraté sebrat všechny své síly, rozum i politické dovednosti, aby se z nepříjemné pozice dostali.

Prozíravým lidovcům bylo vše jasné už večer 3. června po vyhlášení volebních výsledků. Strana, která vyloučila účast ve vládě podporované komunisty, nenajde dost spojenců, aby bylo možné dát dohromady většinovou vládu.

Předseda Miroslav Kalousek je po svém pádu terčem ironických výpadů, povolební postup lidovců je však opravdu důkaz jeho politického mistrovství. Dva měsíce byl schopen udržet při životě trojkoalici, která přitom neměla k dispozici ani sto hlasů ve sněmovně, aby zajistila důvěru společné vládě. Když se však nepodařilo získat hlas jediného levicového poslance, ani nebylo možné prosadit předčasné volby, začal Kalousek ztrácet půdu pod nohama.

On sám vymyslet projekt, který se pracovně nazýval CDU/CSU. Podle něho měly ve stejné symbióze jako křesťanské strany v Německu splynout také čeští občanští a křesťanští demokraté. Slibné rozhovory o pravicové jednotě, která měla napříště válcovat obě levicové strany, však ztratily na významu počátkem srpna, kdy úvahy o společných kandidátkách rezolutně odmítly vlivné jihomoravské organizace. Na nezájem lidovců o hlubší spolupráci reagoval předseda ODS Mirek Topolánek tím, že otevřel diskusi se sociálními demokraty. Během čtrnácti dnů byla ruka téměř v rukávě. Tehdy udělal Kalousek svůj neuvěřitelný čin a oslovil Jiřího Paroubka s nabídkou spolupráce v menšinové vládě, kterou by podporovali komunisté. Sám tvrdí, že za porušení předvolebního slibu byl připraven vzdát se funkce, i kdyby jeho strana spolupráci s ČSSD schválila. Další účastníci jednání jeho slova potvrzují, funkce se ale nakonec musel vzdát fakticky na nátlak vzbouřených jihomoravských organizací. Tak jako se jim nelíbila hlubší spolupráce s ODS, tak nechtěli do náruče nenáviděné levice.

Ovšem ve stejné chvíli, kdy se zbavili Kalouska a dalších členů předsednictva, uviděli opravdu reálné vyhlídky do budoucna. Nejsou prakticky žádné.

Lidovci chtějí hledat záblesk naděje tam, kde ji už Kalousek neviděl. Bývalý předseda po zkušenostech z volební porážky usoudil, že českou politiku ovládnou jen dvě strany - ODS a ČSSD. Je tedy nutné se k jedné z nich přidat, mimo jiné i proto, aby se samy nespojily. Pokud by to snad udělaly, změní volební systém, aby nikdo další už neměl šanci. Proto jsem také, tvrdí předseda, musel domluvit menšinovou vládu s ČSSD - tento tah rozbil chystanou opoziční smlouvu, i když byl jinak neúspěšný.

Kalouskovi kritici však upozorňují, že se jejich předseda bál nové opoziční smlouvy zbytečně. Vždyť právě opoziční smlouva z roku 1998 umožnila lidovcům sestavit s dalšími pravicovými stranami čtyřkoalici, které se podařilo ovládnout Senát a polovinu krajských zastupitelstev. Šanci vyhrát volby v roce 2002 ztratila až pár měsíců před jejich termínem.

Nová opoziční smlouva tedy hrozila likvidací menších stran, bylo ji ale možné porazit stejně efektivně, jako v jejím prvním vydání, říkají Kalouskovi kritici.

Tímto směrem se tedy chtějí vydat lidovci, kteří podle jihomoravského hejtmana Stanislava Juránka mají na to, aby vytvořili spolu s ODS a ČSSD mocenský trojúhelník.

Teď jde už jenom o to, jestli má pravdu spíše Kalousek, anebo Juránek. Hejtmanovi by bylo možné dát za pravdu pouze tehdy, pokud nová opoziční smlouva opravdu vznikne a bude prosazovat svou se stejnou arogancí jako před osmi lety. Pak je třeba najít nového Josefa Luxe, který by byl schopen novou čtyřkoalici sestavit a zároveň se poohlédnout po malých pravicových stranách ochotných úzce spolupracovat. Mohou to být Evropští demokraté a Sdružení nezávislých kandidátů? Pak je nutné je ihned oslovit.

Projekt obnovené čtyřkoalice je nejspíš nereálný, ale je správné, že o něm noví lídři lidovců mluví. Je třeba postavit nějakou naději, třeba se tím směrem nějaké světlo skutečně najde.

V oživení lidovců je ale možné věřit pouze v tom případě, že se vyvarují dalších chyb. Musí najít přijatelného vůdce do senátních a komunálních voleb, zároveň se vyvarovat vyřizování účtů mezi Kalouskovými příznivci a zbytkem strany.

Naděje pro lidovce nepochybně ještě žije, ovšem pouze pokud si uvědomí, do jak velkých potíží se propadli.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .