Lidovci - otloukánci

18. březen 2005

Mé příspěvky v tomto pořadu mají převážně kritický ráz. Nestává se mi často, že bych měl příležitost někoho se zastat. Dnes se přimluvím za fair play vůči KDU-ČSL. Je to tak, že hlavní proud naší žurnalistiky, tedy i většinové veřejné mínění, přisuzuje lidovcům s oblibou úlohu otloukánka. Fackovacího panáka. Vzpomeňme, jak byla Josefu Luxovi nasazována hlava nikoli psí, ale přímo hadí, a uvažme, zda právem. Ten pohled má svou tradici a své hluboké příčiny, které vězí v samotné duchovní disponovanosti české společnosti, ale tím dnes unavovat nebudu.

Lidovci mají renomé nesnášenlivých protivů. Jako koaliční partneři jsou prý nespolehliví, ba proradní. Spolupráce s nimi je riskantní; lze od nich očekávat podraz. Tak se o nich vyjadřují velcí političtí duchové našich nejmocnějších stran: KSČM, ČSSD i ODS.

Prý potopili vládu Klausovu, "čtyřkoalici" a teď topí vládu Grossovu. - Je to sugesce nepravé souvislosti. Klausovu vládu nepotopili lidovci, ale nehorázně podvodné financování ODS, tedy i pochybnost o korektnosti celé tzv. velké privatizace. To je mimochodem obrovské téma. - "Čtyřkoalici" rozklížila její zranitelnost v podobě nečistě vzniklé zadluženosti ODA a zejména bezradnost této straničky, jejíž "směnku" se chystal koupit jistý vykuk. Nu, a nynější vládu topí její předseda s rodinou. KDU se pokaždé ozvala jako první a stíhá ji osud posla špatných zpráv.

Postupu lidovců v Grossově kauze lze rozumět. Premiérova osobnost, jeho schopnosti, projevy, asi i motivy, to jsou skutečnosti, pozastavovat se nad nimiž je na místě. Jako řadový občan by pozornost nevyvolal. Jako ústavní činitel ano, není divu. Vznikla situace, kdy premiérovy osobní indispozice nabyly symbolického významu: "jaksi" se jimi ozřejmila, byť jen na chvíli, mizérie české politiky vůbec. Upozornit na to mělo svou logiku.

Pravda, co je logické, nemusí být taktické. Slovo "taktický" napovídá, že logicky důvodný záměr nemusí dosáhnout kýženého cíle. Háček je v tom, že úspěšnost taktiky lze hodnotit až s odstupem.

Myslím, že KDU-ČSL se ozvala právem. Někdo z politiků se přece ozvat musel, nebo ne? Co bychom my byli zač, kdyby se neozval nikdo? - A nyní nastávají problémy. Ozval se úspěšný lidovecký politik Kalousek. Obecně se má za to, že úspěšný politik je takový, který není politikou nepotřísněný. Počestní politici valnou šanci u nás nemají, vzpomeňme na osud pana Špidly. - Nastává problém (a média mu dávají prostor), zda potřísněnost pana Kalouska je nebo není stejná jako potřísněnost pana Grosse. Není to téma nevýznamné, ale nezapomeňme, že ve srovnání s prvotním důvodem současné krize je druhořadé. Připouštím však, že v dramaturgii lidoveckého protestu nebylo dostatečně promyšleno. A vidím hned další chybu lidoveckého postupu. - Zdá se, že chybný byl i jejich odhad vnitřní situace ČSSD.

Lidovci asi spoléhali na to, že jejich protest se setká se souzněním aspoň některých sociálních demokratů. ČSSD však prožívá konflikt, na jehož řešení závisí smysl její budoucí existence. Měla by se stát tzv. moderní levicovou stranou. Její lidský faktor však není tomuto zadání příliš nakloněn. Je tam mnoho myšlenkového chaosu a lidské nezralosti. Také snahy učinit ze strany nikoli progresivní sílu, ale odborářsky motivovanou platformu nechuti ke změnám. Pro ČSSD je to epochální konflikt.

V té straně na to "nejsou lidi". Jsou tam "progresisté", ale moc jich není. Jejich vůle má logiku, ale neoslovují vlastní stranické publikum. Vsadili na mladíka, jehož taktické umění spočívalo v lavírování. Lidovci jim říkají, že je to sázka na kulhavého koně. Zlobě pánů Sobotky, Zaorálka aj. lze rozumět. V tuto chvíli sociální demokracii citově stmeluje nevraživost vůči lidovcům. Pokud je bude ČSSD zcela ignorovat, asi by měli vládní koalici opustit. Pokud tak učiní, bude to seismický otřes, který může zpřeházet naši politickou scénu. Domnívám se, že nám ostatním nezbývá než toto riziko přijmout.

autor: Petr Příhoda
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.