Lída Rakušanová: Život je setkávání
„Veškerý život je setkávání.“ Když mluvčí Sudetoněmeckého krajanského sdružení Bernd Posselt citoval na slavnostním aktu 71. sudetoněmeckého sjezdu tohle motto jedné ze sudetoněmeckých vzdělávacích institucí, sledovalo ho v mnichovském Gasteigu na pět stovek diváků. Víc se jich do této obrovské síně mnichovských filharmoniků, dimenzované pro 1800 osob, kvůli dodržování koronavirových pravidel sejít nesmělo.
Ač ob pět křesel a s rouškami na obličejích, měli k sobě sudetští Němci a jejich hosté z Čech a Moravy přesto blízko. Jak připomněl mluvčí Sudetoněmeckého krajanského sdružení, znělo v uplynulých měsících jedno z hesel na česko-německých demonstracích proti zavřeným hranicím, že se „potřebujeme navzájem“.
Čtěte také
Potřebujeme se, dodal Bernd Posselt, „abychom poznali sami sebe, jelikož v každém sudetském Němci vězí kousek Čecha a naopak. Ať už si to přiznáme nebo ne. Ale právě proto, abychom pochopili sami sebe, musíme spolu zacházet jako rovný s rovným. Pro naši práci na dorozumění je to naprosto rozhodující. Potřebujeme se ale také proto, abychom se vyrovnali s temnou stránkou společných dějin“.
Nutno dodat, že v oněch dlouhých lockdownových měsících, kterým předcházela dvě desetiletí intenzivních příprav, se našim německým krajanům podařilo zrealizovat k tomu v Mnichově podmínky přímo ideální.
Muzeum, otevřené u tamního Sudetoněmeckého domu vloni na podzim, dokumentuje na pěti podlažích přes osm století života Němců na území Čech, Moravy a Slezska nejen s historickou přesností, ale i poutavým multimediálním vhledem do konkrétních lidských osudů.
Virus národního egoismu
Konec samozřejmosti – tak se jmenuje pro českého návštěvníka zřejmě nejpoučnější oddíl této pozoruhodné stálé výstavy, protože z něj mimo jiné pochopí, že se k česko-německé katastrofě začalo schylovat už v 19. století. Už tehdy vznikaly například místo jazykově smíšených sdružení ke každé zájmové činnosti paralelně jednojazyčné spolky.
Čtěte také
Karikatura v Humoristických listech, na které chlapec na mořském břehu přelévá hrníčkem moře do důlku v písku a na ironickou námitku kolemjdoucího politika, že to mu teda ale bude dlouho trvat, odpovídá, že to určitě bude dřív, než oni dosáhnou česko-německého smíru, je z června 1912. Dva roky před vypuknutím první světové války a šest let před vznikem Československa.
V sobotu varoval Bernd Posselt v souvislosti s pandemií před virem národního egoismu. Z výstavy v Sudetoněmeckém muzeu je zřejmé, že se proti téhle nákaze nenašlo očkování ani za dvě století.
Jedna cesta by ale k imunizaci vést mohla: setkávání.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka