Lída Rakušanová: Zemřela nesmrtelná Jiřina Šiklová

Když vstoupila po pádu kultu Stalina do KSČ, angažovala se v reformním křídle, kde se zrodilo pražské jaro. Když v 60. letech působila na Filosofické Fakultě UK, spoluzakládala katedru sociologie, vědy, která do té doby živořila v zajetí komunistické ideologie.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Jiřina Šiklová, patetická hysterka

Když ji v roce 1968 vyhodili z Fakulty, zapojila se do disentu, a věnovala se tam tomu nejpodstatnějšímu, a zároveň nejvíc riskantnímu: totiž šíření informací. Taky pak skoro rok strávila ve vazbě za pašování „nelegální“ literatury, a to oběma směry – ze západu sem a odsud na západ.

Takže kdyby nebylo statečných lidí v přední linii, ke kterým patřila i Jiřina Šiklová, nemohl by například v Rádiu Svobodná Evropa vzniknout pořad Literatura bez censury, protože to bylo čtení na pokračování z knih, které vyšly v samizdatu. Do rádia by se nedostaly informace Charty 77, úžasně cenné sociologické analýzy normalizační éry. Posluchači doma by se ze Svobodky nedozvídali o osudech konkrétních lidí, pronásledovaných režimem, na nichž bylo možné názorně dokumentovat, že porušování lidských práv není žádný abstraktní pojem.

V interkulturním dialogu

Čtěte také

Jiřina Šiklová: Když budeme více uvažovat o smrti, tak asi budeme také více uvažovat o tom, jak žijeme

Obdivuhodné je ale zrovna tak i to, co Jiřina Šiklová dělala po listopadu 1989. Na rozdíl od mnohých svých souputníků v disentu se nevrhla do aktivní politiky, ale zůstala věrna svému oboru. Z její iniciativy vznikla na UK Katedra sociální práce, z níž vyšly už stovky odborníků, kteří působí všude tam, kde jsou lidé v akutní nouzi, v ohrožení, v sociálním vyloučení.

Ale zároveň se věnovala velmi intenzivně také tomu, čemu se říká ženská otázka. A to bylo v polistopadovém Československu minové pole, protože feminismus tady platil málem za sprosté slovo, a i vysloveně emancipované ženy se tomuhle označení bránily zuby nehty. Z čehož byly aktivní představitelky ženských organizací ze západu naprosto šokované.

Lída Rakušanová|foto: archiv Lídy Rakušanové

Jiřina Šiklová se v tomhle minovém poli dokázala pohybovat s úžasnou obezřetností a empatií. Tak, aby zdejší ženy nevystrašila, že po nich snad někdo chce, aby nenáviděly muže, ale aby zároveň vysvětlila aktivistkám ze západu, že tady nežijí žádné utlačované chudinky. V tomto interkulturním dialogu Jiřina Šiklová přímo excelovala.

Bude nám chybět.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu