Lída Rakušanová: Peking kontra Liberec

V distribučním centru v Ústí nad Labem rozdělovali roušky a další ochranný materiál
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy V distribučním centru v Ústí nad Labem rozdělovali roušky a další ochranný materiál

Den předtím, než se v Kyjevě odlepil od země najatý obří letoun Antonov, aby z Číny dopravil do Česka první zásilku dlouho slibovaného zdravotního materiálu pro boj s koronavirem, vysvětlil Andrej Babiš (ANO) veřejnosti, kdo se o to podle něj zasloužil.

Dodávky prý máme na cestě „díky panu prezidentovi a jeho kontaktům“. A na adresu opozice premiér řekl, že „svým vyjadřováním dělá všechno pro to, aby nám Čína ty dodávky nedala“. 

Dodat je třeba, že pokud snad někdo mohl dodávky z Číny skutečně ohrozit, byl to, jak zjistil v zákulisí server Seznam zprávy, sám Andrej Babiš. Předminulou neděli odrážel totiž v televizi Prima výtky, že vláda nezajistila roušky ani respirátory, tvrzením, že nás Číňani podvedli, jelikož nedodrželi smlouvu.

Ve skutečnosti ale podle serveru Seznam nepřišlo z Číny nic proto, že české ministerstvo zdravotnictví objednané zboží nezaplatilo. Což následně napravoval ministr vnitra Hamáček (ČSSD) a Česká národní banka. Pro zdravotnický materiál mohl tedy ukrajinský Antonov ve čtvrtek odletět, jelikož ho česká vláda, jak je to zřejmě při obchodech s Čínou zvykem, zaplatila předem.

A nejspíš velmi dobře: ministr Hamáček mluvil o jedné miliardě. Třeba časem veřejnosti sdělí i to, na kolik zdejší daňové poplatníky taková jedna rouška, za kterou máme být podle premiéra Číně a prezidentu Zemanovi vděční, vlastně přišla.

Přestat zírat na Čínu

Podstatnější je ale jiná věc: Andrej Babiš má jistě pravdu, když říká, že nakupovat ochranné pomůcky ve velkém se dá jen v Číně a že tam momentálně nakupuje „celá planeta“. Právě proto se ale řada zemí zároveň snaží této jednostranné závislosti zbavit a za pochodu budovat vlastní kapacity.

V Česku to ale vypadá, že vláda o nic podobného neusiluje. A evidentně ji zaskočila i spontánní reakce občanské společnosti obstarat si roušky svépomocí. Jak podotýká bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý, vláda nekoordinuje ani aktivitu domácích firem, které se do výroby roušek, respirátorů a dalšího materiálu zapojily z vlastní iniciativy. Nestanovuje „normy a standardy výroby“, nevyužívá potenciál domácího průmyslu. Nechává to řešit kraje.

Exemplárním příkladem nevyužitého potenciálu je současná situace na univerzitě v Liberci, proslulé výzkumem nanomateriálů. Na tamním stroji na experimentální výrobu nanovláken vyrábějí teď výzkumníci materiál, ze kterého se dá ušít 6000 roušek denně, a to roušek, jejichž účinnost se podle výsledků testů blíží respirátorům FFP3, tedy těch, které chrání před viry.

Hejtman libereckého kraje Martin Půta řekl Deníku N, že roušky, které na univerzitě šije tým dobrovolníků, sice nemají formální certifikaci, ale že výrobu nechají v běhu „do té doby, než se respirátory druhé a třetí třídy objeví ne ve slibech a v letadlech, ale reálně ve skladu krajské nemocnice“.

Lída Rakušanová

Dodejme, že v běhu by za současných okolností měla být výroba roušek z nanovláken samozřejmě i pak, a to nejlépe rozšířená, jak to jen jde. Zájem by o ně byl zaručeně i v zahraničí. Předpokladem ale je rychlé, nebyrokratické udělení certifikace, a o to by se musela postarat vláda. Třeba se jí to i povede, pokud přestane zírat na Čínu a soustředí se na potenciál, který má doma.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu