Lída Rakušanová: O čem je 21. století
Až se o prázdninách turisté bezstarostně ponoří do vln Středozemního moře, jen málokdo si připustí, že jde o moře, které se v posledních letech stalo masovým hrobem. Od roku 2014 do začátku letošního května se počet uprchlíků a ilegálních migrantů, kteří v něm při pokusu dostat se na chatrných plavidlech do Evropy přišli o život, odhaduje na 21 800. Ve skutečnosti je tohle číslo nejspíš mnohem vyšší.
A bohužel bude hůř. Lze se například právem obávat, že další uprchlickou vlnu vyvolá odchod amerických vojáků a ostatních jednotek NATO z Afghánistánu, protože tam pravděpodobně převezme moc militantní islamistický Tálibán a bude se takzvaným kolaborantům mstít.
Čtěte také
Německo už připravuje evakuaci několika stovek Afghánců, kteří s jeho jednotkami spolupracují. Když prezident Zeman na summitu NATO kritizoval odchod vojáků z Afghánistánu, působil sice coby vrchní velitel ozbrojených sil České republiky vzhledem k jednomyslnému souhlasu všech členských zemí s ukončením tamní akce tak trochu jako mimozemšťan, ale v jádru měl pravdu.
Inspirativnější by však nepochybně bylo, kdyby si vzal příklad z Německa a slíbil, že i Česká republika nabídne místním kontaktním osobám svých jednotek účinnou ochranu před džihádisty. K něčemu takovému se ovšem na Hradě ani v podhradí evidentně neschyluje, jakkoli by to značná část veřejnosti nejspíš přivítala. Neodpovídá to totiž roky pěstovanému národoveckému image, že vláda Andreje Babiše (ANO) své obyvatelstvo žádným „cizákům“ nedá.
Nastavit společná pravidla
Za tímto účelem bojkotují zdejší vládní politici už léta i veškeré snahy Bruselu dohodnout se na společném řešení uprchlické a migrační krize, ač jde spolu se změnou klimatu o největší výzvu 21. století, na kterou žádný stát rozhodně sám nestačí.
Čtěte také
Uměle vyvolaný strach z údajné záplavy ilegálních migrantů přitom zdejší společnosti ve skutečnosti brání v účasti na racionální a nanejvýš potřebné diskusi, která toho času v Evropě začíná. Nejen Visegrádská čtyřka a Pobaltí, i země jako Rakousko nebo Dánsko nejsou už ochotny rozebírat si trosečníky ze Středozemního moře. A to se shodným odůvodněním, že by tím podněcovaly ilegální migraci a podporovaly převaděčskou mafii. Rozdíl je ale v motivaci.
Sociálně demokratická vláda Dánska například otevřeně říká, že už nehodlá vydávat enormní zdroje na statisíce uchazečů o azyl, z nichž polovina žádní uprchlíci nejsou, zatímco těm opravdu potřebným, kteří nemají peníze na pašeráky, nikdo nepomůže.
Spravedlnost na dánský způsob, nedávno odsouhlasená v parlamentu, ovšem vypadá tak, že do země nemá být vpuštěn vůbec žádný uprchlík. Azylová řízení mají proběhnout mimo Evropu a osobám se statutem uprchlíků tam má být poskytnuta i ochrana. S některými konkrétními zeměmi v Africe už Dánsko vyjednává. Zatím bezvýsledně.
Faktem je, že se počet lidí na útěku před válkami a pronásledováním za posledních deset let zdvojnásobil. Je jich toho času ve světě přes 80 milionů. Další miliony vyhání do světa změna klimatu, bída nebo prostě jen legitimní touha po lepším životě. Je nejvyšší čas nastavit společná pravidla. Jinak budeme dál jezdit na dovolenou k hromadnému pohřebišti.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
