Lída Rakušanová: Nekoordinované loučení s uhlím
Nekonečné hodiny vyjednávání českého a polského ministra životního prostředí o těžbě uhlí v polském dolu Turów, v jejímž důsledku mizí v přilehlé pohraniční oblasti České republiky zásoby pitné vody, svědčí názorně o tom, že teprve poté, co Česko podalo na Polsko žalobu u Evropského soudního dvora a ten uvalil za neuposlechnutí předběžného příkazu přerušit těžbu na polský důl drakonickou pokutu, začaly obě strany vážně usilovat o schůdný kompromis.
Celý spor, který mimo jiné ukázal i to, jak křehká je ve skutečnosti soudržnost celé Visegrádské čtyřky, zrcadlí ale především problém s transformací regionů závislých na intenzivní těžbě uhlí od průmyslové revoluce v 19. století.
Čtěte také
„Já jsem horník, kdo je víc?“ Starší generace si nejspíš ještě pamatuje tohle propagandistické heslo z dob komunistického režimu, k němuž lidová tvořivost lakonicky dodávala: „Dva horníci!“
V podvědomí lidí z uhelných regionů ovšem žije představa o výjimečnosti hornické profese dál, protože se tam předávala z generace na generaci. To platí nejen pro Česko, ale i pro Polsko a Německo, pověstný „hnědouhelný trojúhelník“, který má v Evropě ještě dnes největší podíl na elektřině vyráběné v uhelných elektrárnách.
Neudržitelné je to nejen z důvodů ochrany klimatu s cílem přejít na obnovitelné zdroje, aby se EU, jak to schválili šéfové vlád všech unijních států, stala do roku 2050 klimaticky neutrální, ale zrovna tak i kvůli ekonomice.
Náš vzduch
Podle studie think-tanku Agora Energiewende přestává být většina uhelných elektráren rentabilní ve všech třech zmíněných státech. V Německu je spalování černého uhlí dotováno ze státní pokladny už po desetiletí. A s raketovým růstem cen emisních povolenek se uhelné elektrárny stávají nerentabilní úplně.
Čtěte také
Zatímco Německo plánuje skončit s těžbou i spalováním uhlí do roku 2038 a Česko uvažuje dokonce o době kratší o pět let, chce Polsko, jehož energetický mix obsahuje uhlí z víc než poloviny, spalovat uhlí dál, ať to stojí, co to stojí.
Dolu Turów prodloužily například polské úřady nedávno povolení k činnosti až do roku 2044. S odbory se tamní vláda dohodla, že Polsko skončí s uhlím doslova na poslední chvíli, v roce 2049, tedy pouhý rok před unijním cílem dosáhnout klimatické neutrality. A to navzdory tomu, že Brusel nabízí průmyslově nejvíc zatíženým regionům při transformaci značnou finanční podporu.
Pro obyvatele českých regionů poblíž polských uhelných pánví to nejsou dobré vyhlídky. Nejde totiž jen o to, že těžba za polskou hranicí ohrožuje jejich zásoby pitné vody.
Čtěte také
Zplodiny z polské elektrárny je ohrožují na zdraví. Když vrcholila covidová pandemie, obrátilo se přes 60 renomovaných lékařů na českou vládu s výzvou, aby co nejdřív přešla na čisté zdroje elektřiny, protože znečistěné ovzduší zhoršuje průběh nemoci covid-19, stejně jako dalších chorob dýchacího ústrojí.
„Náš vzduch“, napsali lékaří a zdravotníci ve své výzvě, „je špinavější než v naprosté většině zemí EU, a to především kvůli těžbě a spalování uhlí – od velkých elektráren po malé domácí kotle“.
Dodejme, že bez koordinace celého „hnědouhelného trojúhelníku“ se ten „náš vzduch“ bohužel vyčistit nedá.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
