Lída Rakušanová: Česká karta na Blízkém východě
Evropská unie se musí víc angažovat na mezinárodní scéně. Musí se naučit vzhledem ke své ekonomické váze přebírat i politickou odpovědnost.
Jinak ji geopolitičtí aktéři nikdy nebudou brát vážně. To je cíl, který si při nástupu do čela Evropské komise vytýčila její nová předsedkyně Ursula von der Leyenová. Nejspíš přitom netušila, jak brzy si jeho realizaci vyzkouší naostro.
Čtěte také
Napětí mezi Teheránem a Washingtonem kvůli americkému atentátu na šíitského generála Solejmáního, které v uplynulých dnech hrozivě eskalovalo, sice začíná opadávat, ale může to být klid před bouří. Přesto zaznělo zatím z úst unijního zmocněnce pro zahraniční politiku Borella jen obvyklé varování před spirálou násilí.
A na první krizové zasedání se ministři zahraničí členských zemí sjedou do Bruselu teprve dnes, v pátek 10. ledna. Týden poté, co americké drony zabily v Bagdádu íránského generála a jeho iráckého průvodce.
Vzhledem k dosavadním zkušenostem s Evropskou radou, de facto nejvlivnějším unijním orgánem, sdružujícím zástupce vlád jednotlivých členských států, je ale otázka, zda to není vlastně jedno.
Írán a Československo
Čtěte také
Naděje, že by se ministři zahraničí dohodli na nějaké jednotné, konkrétní a průrazné, diplomatické ofenzivě, totiž není moc realistická. Dopracovat se ke smysluplnému konsensu nebývá zvykem v tomto orgánu, kde se pod záminkou hájení národních zájmů prosazují spíš egoismy jednotlivých zemí.
Teoreticky má přitom právě Evropská unie všechny předpoklady k diplomatickému úspěchu, protože její členské státy mívají vztahy k oběma stranám konfliktu. A Česká republika by v takovém zprostředkujícím procesu mohla mít dokonce dost zajímavou úlohu.
S Íránem mělo totiž Československo styky už za první republiky, kdy tam Češi pomáhali budovat moderní ekonomickou infrastrukturu. Stavěli tam cukrovary, elektrárny, silnice a továrny. Po válce se podařilo tyto vazby obnovit, a ještě v roce 1977, dva roky předtím, než se v Íránu chopili moci ajatolláhové, dostal íránský šáh Rezá Pahlaví v Praze Řád bílého lva a čestný doktorát Karlovy univerzity k tomu.
Čtěte také
Za Chomejního vzájemné obchodní a diplomatické vztahy skomíraly a poté, co v druhé polovině 90. let začalo Rádio Svobodná Evropa vysílat z Prahy do Íránu v perštině, zhasly zcela. Přesto byla ČR jednou z prvních zemí, která poskytla Íránu pomoc, když tam při zemětřesení v roce 2003 zemřelo ve městě Bam na 40 tisíc lidí.
Tu nejaktuálnější otázku, totiž zda Írán buduje svou jadernou elektrárnu kvůli elektřině nebo proto, že ajatolláhové touží po atomové bombě, řeší Česko už jako člen Evropské unie. Ovšem jako jedna z mála těch unijních zemí, které mají pro mírové využívání jaderné energie principiálně velké pochopení. Současně se ale Česko už řadu let až deklarativně solidarizuje s Izraelem, hlavním spojencem Washingtonu na Blízkém východě.
Pro zprostředkování mezi dvěma znepřátelenými stranami je to každopádně zajímavá kombinace. Otázka ovšem je, zda by takový úkol nebyl pro českou zahraniční politiku, zmítanou mezi Hradem, Huaweiem a Čapím hnízdem, momentálně moc velkým soustem.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
