Libor Dvořák: Zřízena horká linka Kyjev - Moskva

Důvody jsou zřejmé: ruskému východu Ukrajiny se vízovou povinností značně zkomplikuje styk s příbuznými v Ruské federaci. To by asi ale bylo to nejmenší: daleko podstatnější je, že v Rusku dnes pracuje na 4 miliony Ukrajinců. Ti primárně živí své rodiny, ale sekundárně, skrze každodenní spotřebu těchto rodin, přispívají i do ukrajinského státního rozpočtu, který dnes potřebuje doslova každý krejcar.

Nečekaně dobře v kritických dnech zafungoval ruský ministr obrany Sergej Šojgu. Ten se zaprvé dohodl na pravidelných telefonických kontaktech se svým ukrajinským rezortním kolegou Teňuchem – především proto, aby se zabránilo zbytečným ztrátám na životech na obou stranách. Právě Šojgu také už včera vybídl krymské úřady, aby osvobodily zatčeného velitele ukrajinské černomořské flotily kontraadmirála Hajduka, což se také stalo.

Čtěte také

Ukrajina na druhé straně v brzké době zahájí proces vystoupení země ze SNS a postará se o vystěhování z Krymu v případech těch Ukrajinců, kteří tam v podmínkách příslušnosti poloostrova k RF nebudou chtít dál žít.

Docela zajímavé je sledovat reakce západních analytiků a politologů. Mnozí z nich upozorňují na fakt, že Putinova asertivita, měnící se v agresi, je v mnoha ohledech způsobena tím, že Západ neplnil své sliby, dané počátkem 90. let slabému Jelcinovu Rusku a že se po dlouhou dobu snažil Severoatlantickou alianci rozšířit nejen do postkomunistických zemí střední a východní Evropy, ale i do bývalých sovětských svazových republik. To je sice pravda a Západ by v jistém smyslu svědomí zpytovat měl, ale pro mě osobně je v tuto chvíli mnohem podstatnější nejnovější výrok slavného disidentského spisovatele Vladimíra Vojnoviče: „Sovětský člověk překonal všechna moje očekávání.“