Libor Dvořák: Zmrtvýchvstání Viktora Janukovyče

Samozřejmě připomněl, že v posledních dnech se hodně spekulovalo o tom, že už není mezi živými. Připustil, že se necítí příliš dobře, ale připisoval to hlavně tomu, že se „nemůže beze smutku dívat, co se v těchto dnech na Ukrajině děje“.

Předpokládalo se ovšem, kupříkladu v komentáři moskevského listu Vědomosti, že tento politik z historického smetiště se alespoň pokusí přijít s nějakou kompromisní variantou pro současnou situaci, kdy Krym už je týden před příslušným všelidovým hlasováním fakticky anektován Ruskem – kupříkladu že jmenuje sevastopolského primátora Čalého a krymskémo premiéra Aksjonova svými politickými představiteli na Krymu, a dál se bude domáhat toho, aby se plnila dohoda z 21. února.

Připomeňme, že té bylo dosaženo za asistence tří unijních ministrů zahraničí a hned vzápětí byla rozdupána, protože Majdan ji považoval, mírně řečeno, za příliš kompromisní a, doslova řečeno, za kapitulantskou. Právě proto musel Janukovyč, který se formálně ještě stále považuje za ukrajinského prezidenta, zemi po způsobu poražených afrických diktátorů potupně opustit.

Čtěte také

Jeho dnešní prohlášení, že již zanedlouho bude zpět v Kyjevě, znělo možná směšně, ale možná taky výhružně. Směšně proto, že sám toho nikdy nedosáhne, a výhružně proto, že k něčemu takovému by mu musely dopomoci ruské zbraně. Dále lépe nedomýšlet…

Můžeme si samozřejmě klást otázku, proč ruská strana dává této odiózní figuře stále ještě prostor na obrazovkách celostátních TV stanic. Možná odpověď je zhruba trojí: Za prvé proto, že Rusko je i poraženému Janukovyčovi stále ještě něco dlužno, za druhé proto, že prezident Putin chystá scénář dalších anexí na východní Ukrajině a tato sice fyzicky olbřímí, ale přece jen loutka by se alespoň na čas ještě využít dala, anebo za třetí proto, že se to hodí státní ruské propagandistické mašinérii, která trapného politického zkrachovalce chce využívat jako exemplární příklad legitimního vzdoru běsnící banderovsko-fašistické soldatesce na Ukrajině.

V Moskvě zřejmě nevědí, že takhle se to ve světě už dávno nedělá. Anebo to vědí, ale zároveň jsou přesvědčeni, že v Rusku je tomu jinak?