Libor Dvořák: Zkáza ruského divadla
V posledních několika desetiletích prožívalo ruské divadlo období nevídaného rozkvětu, který ostatně začal už před Gorbačovovou perestrojkou. Se začátkem války na Ukrajině však vše skončilo a někteří špičkoví ruští autoři, režiséři i herci jsou ve své vlasti v podstatě zakázáni. Jak se zdá, dnešnímu ruskému divadlu hrozí zkáza, ba zánik.
Čtěte také
A není divu: 24. února loňského roku večer ruští kulturní činitelé, ti divadelní samozřejmě nevyjímaje, zveřejnili otevřený dopis, v němž se mimo jiné uvádí: „Nepřejeme si, aby naše děti vyrůstaly v zemi, z níž se stal agresor, aby se musely stydět za to, že jejich armáda napadla sousední nezávislou zemi. Vyzýváme všechny ruské občany, aby této válce řekli své ne.“
Svůj podpis pod text připojili třeba i u nás dobře známí Dmitrij Muratov, Michail Zygar, Vladimir Sorokin, Boris Akunin a v neposlední řadě slavná herečka neméně slavného divadla Sovremennik Čulpan Chamatovová. Právě její příběh je pro současný kulturní útlak v Rusku typický.
Čulpan byla v té době na dovolené na Seychelských ostrovech. Rovnou tam jí zavolali jistí advokáti a řekli jí, že pokud svůj podpis nezruší, nemusí už se do Ruska vracet, protože se tam stejně nedostane.
Čtěte také
Rozhodla se tedy k emigraci do Lotyšska a měsíc nato jí opět anonymní představitelé úřadů v podstatě nařídili, aby v divadle dala výpověď. Herečka je přesvědčena, že se tak stalo na základě žádosti nejvyšších míst: „Tito lidé nikdy nevolají sami, vždy volí prostředníky. Alespoň v mém případě to tak bylo pokaždé,“ říká herečka.
Aby náhodou nenakazili ty váhavější
Ještě tvrdší byla tehdejší ředitelka Mejercholdova divadelního centra Jelena Kovalská. Ta dala výpověď hned 24. února ráno a ve svém komentáři k tomuto rozhodnutí mimo jiné napsala, že „nemůže pracovat na vraha a dostávat od něj plat“.
Naskýtá se samozřejmě otázka, proč tak tvrdý útlak v podstatě celé kulturní fronty, zejména té pracující se slovem. Putin na počátku svého dnes už skoro čtvrtstoletého panování útočil hlavně na nejvlivnější média, kulturu nechával na pokoji.
Dnes ovšem intelektuálové a umělci tvoří bohužel početně velmi malou menšinu, která se diktátora nebojí a klidně mu to dává najevo. Proto je třeba s nimi exemplárně zatočit – aby náhodou nenakazili ty váhavější.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
