Libor Dvořák: V Rusku slaví Den jednoty

Nově se tento svátek slaví od roku 2005 a jeho hlavním posláním původně bylo vytlačit tradici 7. listopadu.

„Jsme jednotni!“ konstatovalo ústřední heslo dnešní akce v Moskvě. Transparent s tímto lakonickým výrokem, který má být a zřejmě i je vyjádřením pocitů většiny současných Rusů, kteří fandí prezidentu Putinovi a bez dlouhého uvažování schvalují jak jeho v poslední době hodně uchřadlé počínání na východní Ukrajině, tak jeho nejnovější válečnické dobrodružství v Sýrii, jehož výsledek je zatím opravdu ve hvězdách – a nejenom v těch kremelských. Ale k věci nejdřív ryze faktograficky.

Od stanice metra Majakovskaja po Tverské směrem k Rudému náměstí vyrazil průvod, čítající 85 tisíc lidí. V čele kráčeli novodobí partajní tajemníci, počínaje představiteli prezidentské strany Jednotné Rusko a konče zakladatelem Liberálně-demokratické strany Ruska (dle názoru mnohých produktem KGB z konce perestrojky) a možná hlavním garantem zákona, jímž byl pře deseti lety zákon o Dni národní jednoty schválen – Vladimirem Žirinovským.

Čtěte také

Vše probíhalo jako za starých dobrých sovětských časů na prvního máje: jásající masy (mimochodem většinou dělníci z velkých moskevských továren a studenti vysokých škol) prošly městem a na konci je čekala lidová veselice.

Příznačné byly zajisté i další transparenty, které se v průvodu objevily. Alespoň namátkou: „Vše pro Rusko, Rusko pro všechny!“ anebo „Za jednotu od Kamčatky až po Krym!“ až po zdánlivě vskutku nezdolné „Dokud jsme jednotni, jsme neporazitelní!“

Většina současných Rusů fandí prezidentu Putinovi|foto: ČTK/AP, Natalia Kolesnikova,ČTK

Tohle na spontánní výraz nálad lidu vskutku nevypadá – propagandistická plakátovost tu čiší opravdu z každého slova. Tolik události dnešního dne přinejmenším v Moskvě, i když na jiných místech Ruska to vypadalo zhruba stejně.

Mnohem zajímavější je, a to uvidíme už za tři dny, nakolik se ruským úřadům daří tradici starou vytlačit tradicí novou, navíc nejviditelněji reprezentovanou nacionalistickými a snad i válečnickými a dobyvatelskými vášněmi (viz Krym).

Jenže – zatímco výročí říjnové revoluce má zejména střední a starší generace opravu v krvi, počátek listopadu 1612, tedy den osvobození Moskvy domobraneckými oddíly Minina a Požarského od polsko-litevských uchvatitelů (o nichž se dnes mluví anonymně jako o zahraničních interventech), v Rusech zdaleka nežije tak intenzivně jako nejslavnější bolševický svátek i jiné sovětské tradice. Zvlášť když místa nejvyšší se dnes k sovětskému dědictví bez problémů hlásí.