Libor Dvořák: „Táhni před soud, vlastizrádce!“

Michail Saakašvili
Michail Saakašvili

volají dnes gruzínští nacionalisté z hnutí národní fronta, kteří už v pondělí protestovali přímo před prezidentskou rezidencí, spálili fotografii hlavy státu a také text dohody, již označili za „zrádnou a kapitulantskou.

Podle jednoho z vůdců zmíněného hnutí Jevgenije Mikeladzeho prezident Saakašvili před soudem stanout musí, protože fakticky podepsal odtržení Jižní Osetie a Abcházie od Gruzie, protože slíbil, že odtud stáhne gruzínské jednotky a „vzdal se znovupřipojení těchto území ke Gruzii silou“. Saakašvili ovšem jako by si z těchto požadavků nic nedělal a dál trvá na tom, že jediným viníkem srpnové katastrofy z roku 2008 je Rusko.

Nová gruzínská vláda v čele s miliardářem Bidzinou Ivanišvilim se ani zdaleka neuchyluje k Saakašviliho nikdy nekončící militantní rétorice. Prohlašuje sice, že obě „okupované“ republiky musí být vráceny, ovšem stát se to musí jedině „mírovou cestou“. Ivanišvili navíc z konfliktu neviní jen Rusko, ale i Gruzii, za což se od Saakašviliho rovněž, jako prezident sám od nacionalistů, dočkává obvinění ze zrady a „spiknutí s nepřítelem“, tedy s Moskvou.

V dohledné době se dá jen těžko očekávat, že by se na takto vzniklém statu quo cokoli měnilo, ale páté výročí bleskové rusko-gruzínské války o Jižní Osetii mnoho politických analytiků upozorňuje na zajímavé souvislosti, které nás automaticky napadnout nemusejí. Politolog Amerického centra strategických a mezinárodních výzkumů Sergej Markedonov nevylučuje, že proces rozpadu v postsovětském prostoru může pokračovat. A důvod? To, že Rusko uznalo nezávislost Abcházie a Jižní Oseti, v podstatě porušilo jeden z nejdůležitějších principů Bělověžské dohody o rozpadu SSSR z konce roku 1991 – totiž nedotknutelnost hranic mezi bývalými svazovými republikami.

Rusko si podle jeho soudu nemohlo počínat jinak, než si počínalo, protože v opačném případě by bylo považováno za slabé a navíc by to mohlo osudově ovlivnit i nestabilní situaci na Severním Kavkazu. Porušení bělověžských zásad ovšem podle Makedonova z hlediska formálního práva vytvořilo nebezpečný precedent: Nikdo nemůže zaručit, že třeba už zítra nezazní, ať už uvnitř Ruska či za jeho hranicemi, jiné územní požadavky a jejich autoři se budou odvolávat na zkušenost, starou právě pět let. Rusko-gruzínská válka se tak ve světle podobných úvah jeví jako příslovečný džin, vypuštěný z láhve.