Libor Dvořák: Rusko poukazuje na historii, ale mělo by žít spíše dneškem
V Moskvě na Rudém náměstí dnes proběhla tradiční vojenská přehlídka ke Dni vítězství: Rusové na rozdíl od zbytku Evropy slaví konec války na starém kontinentu o den později než je v Evropě běžné.
Vysvětlují to tím, že když ukončení závěrečných bojových operací vešlo ve známost, byl už v tehdejším Sovětském svazu díky časovému posunu nový den.
Libor Dvořák: Vladimir Putin se stal počtvrté ruským prezidentem
V moskevském Kremlu se dnes přesně v pravé poledne místního času konala slavnostní prezidentská inaugurace, jejímž protagonistou se již počtvrté od roku 2000 stal Vladimir Putin.
Vlastně nic neobvyklého – vojenská paráda, jakých Rudé náměstí za sovětskou i novou epochu zažilo už desítky. Přehlídky se zúčastnilo na 13 tisíc vojáků, skoro 160 kusů pozemní vojenské techniky a také 75 letadel a vrtulníků: z těch zmiňme alespoň dvě stíhačky páté generace SU-57 a Moderní MIGy30K, nesoucí hypersonické rakety Kinžal, o nichž před pár týdny ve velmi teatralizované show s videoprojekcí mluvil sám Vladimir Putin.
Mimochodem – mnoho západních, ale i ruských odborníků vyslovilo pochyby, zda něco takového vůbec může reálně existovat. Ale přejme Vladimiru Putinovi, aby to byla pravda – zvlášť když tolik usiluje o nový velmocenský či dokonce supervelmocenský statut Ruska. Rovnou k tomu ale podotkněme, že druhá varianta je z mnoha důvodů nemyslitelná, přičemž nejpodstatnější jsou ohledy ekonomické.
Neláska vůči Rusku
Dnešní velká sláva na hlavním náměstí Ruské federace mi připomněla důležitý čerstvý výrok ruského politologa Dmitrije Oreškina, který zazněl v souvislosti s jinou velkolepou slávou – předvčerejší prezidentskou inaugurací Vladimira Putina: „Čím archaičtější je společnost, tím významnější jsou ceremoniály a rituály, promyšlené do posledního detailu.“
Zlatá slova, odkazující možná ani ne k ruským dějinám, ale dokonce čínským či egyptským vladařským dynastiím. A buďme rádi, že alespoň prozatím nežijeme v zemi, která by něco takového pro svou existenci potřebovala.
Alexandr Mitrofanov: Telegram pro Putina - „Jste banda břídilů“
Doposud se považoval za největšího ruského odpůrce Putinova režimu Alexej Navalnyj.
Minimálně dvacetimilionová ruská, či spíše sovětská válečná oběť si samozřejmě i dnes zasluhuje úctu a obdiv. Jiná věc je, že právě Den vítězství se v Rusku změnil v hlavní událost roku.
Neustále je tu poukazováno na historii starou dnes už tři čtvrtě století, zatímco ruský stát by docela jistě, a to v zájmu svých vlastních občanů, potřeboval žít spíše dneškem. Ten ovšem už tak slavný není: dnešní Rusko v Evropě ani za oceánem nemá relevantní spojence (snad vyjma Venezuely).
Spíš platí to, co před pár dny napsala významná ruská politoložka Lilija Ševcovová: „Svět přestal mít Rusko rád. Dokonce i národy, které k nám (třeba jako Němci) chovaly romantické sympatie, se z nich stačily vyléčit. Rusko tyto sympatie ztrácelo hlavně poslední dvě desítky let, ale k prudkému obratu do stavu vyložené nelásky došlo po našem krymském gambitu.“ Což je jistě víc než srozumitelné.
Nikdo soudný současnému Rusku rozhodně nebude upírat hrdost na slavné dějiny. Přesto je však v zájmu Rusů samotných, aby se zamysleli i nad výroky lidí jako je Lilija Ševcovová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
