Libor Dvořák: Ruská tradice věčně vládnoucích vůdců

2. červenec 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ruský prezident Vladimir Putin během hlasování

Podle prvních publikovaných výsledků všelidového hlasování o ústavních změnách, jak je zveřejnila ruská Ústřední volební komise, se asi 78 procent voličů vyslovilo pro a 21,5 procent proti.

Posloucháte rádi komentáře a glosy? Všechny najdete na stránkách mujRozhlas.cz.

O ústavních změnách přitom hlasovalo zhruba 65 procent oprávněných ruských voličů. 
Úkol nejvyšších ruských mocenských míst hlavně pro regionální orgány byl tedy splněn, protože zněl: je třeba dosáhnout účasti nejméně 60 procent voličů, kteří by pak nejméně ze 70 procent hlasovali pro ústavní změny.

Čtěte také

Případný – a to velmi nepravděpodobný – nesouhlas by ale nakonec stejně nebyl nic platný: toto hlasování bylo provedeno tak, že jeho výsledek není právně závazný.

Hlavní aktér celé podařené taškařice Vladimir Putin má tak v rukou všechny trumfy, když se může, ale na druhé straně nemusí v roce 2024, popřípadě o šest let později znovu ucházet o post hlavy ruského státu. Hlavní změně v základním zákoně země, kvůli které se to všechno pořádalo – anulování Putinových dosavadních prezidentských období – zkrátka požehnal i lid, a i kdybychom jakkoli zkoumali relevantnost zmíněných výsledků, budou platit.

Jako stará třírublovka

Ze všech 206 většinou nepodstatných ústavních změn, ostatně dávno schválených ruským parlamentem i ústavním soudem, k nimž tedy definitivně dojde, je na první pohled možná nejzajímavější „posílení pravomocí ruského parlamentu“.

Čtěte také

To zní samozřejmě báječně, ale připomeňme si, co je to dvoukomorový ruský parlament, který by najednou měl být posílen. Je to přece jen a jen instrument, který je opozicí právem označován za Putinův hlasovací stroj. Jaképak tedy posílení tělesa, které je pouhým nástrojem vůle jediného člověka?

Současné ruské mocenské tanečky kolem základního zákona země musejí občanům, znalým dějin své vlasti, nutně připomenout stalinskou ústavu z roku 1936. Ta byla také označována za dokonalejší než její předchůdkyně a dokonce i někteří významní západní intelektuálové, poplatní levicové módě oněch časů, označovali její literu za nejdemokratičtější na světě. Už následující rok počátku hrůzného stalinského teroru ukázal, že důležité není to, co praví litera jakéhokoli zákona, ale to, kdo je jeho hlavním garantem.

Světoznámý ruský spisovatel a publicista Viktor Jerofejev o garantovi současné ruské revidované ústavy praví: „Mnozí ruští i zahraniční politologové obdivují Putinovu politickou životaschopnost a hledají u něj přímo oceánské hlubiny mysli a machiavelistický talent.

Libor Dvořák, novinář, komentátor Českého rozhlasu Plus a překladatel z ruštiny

Ve skutečnosti je Putin jednoduchý jako stará třírublovka a on sám i jeho osud je jen sled zvláštních operací. Takový je základ jeho úspěchu – a i když se liberální opozice v čele s Navalným bude rozhořčovat sebevíc, už brzy se stane skutečným carem. Rusko je díky své autoritářské tradici na věčně vládnoucí vůdce zvyklé a Putin v tomto ohledu nebude výjimkou, ale spíše stvrzením tohoto pravidla.“ Říká Viktor Jerofejev a my bychom se na tuto velmi pravděpodobnou eventualitu měli připravit. 

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio