Libor Dvořák: Putinovým postavením může otřást jev, na kterém nenese žádnou vinu

30. březen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ruský prezident Vladimir Putin.

Rusko hlavně v posledních dnech zdráhavě přiznává, že epidemie nemoci COVID-19 v největší zemi světa sílí – poslední čísla mluví o půldruhé tisícovce nakažených.

Už teď se odhadují příští škody všeho druhu – zdravotní, ekonomické, ale taky politické. Právě politickou újmu by koronavirus mohl způsobit i samotnému Vladimiru Putinovi.

Čtěte také

Když si dnes vybavíme březnové dny přesně před dvaceti lety, snadno si uvědomíme, že o vítězství tehdy ještě mladého a nepříliš známého bývalého důstojníka KGB už předem prakticky nebylo pochyb. Faktem zároveň je, že kdekdo s ním spojoval značné naděje, a to nejen doma, ale i ve světě.

A on ty naděje přinejmenším zčásti naplnil: zastavil proces neustálého oslabování ruské státnosti, kterému vážně nemocný Boris Jelcin totálně nebyl schopný zabránit – proces, který se v některých regionech dostával už do fáze přímého rozpadu státu.

Putin každopádně stabilizoval ruskou společnost, která se po porážce ve studené válce ocitla ve víceméně volném pádu, a to jak mentálním, tak i sociálním. Také západním partnerům nový ruský prezident říkal přesně to, co chtěli slyšet, takže třeba tehdejší německý kancléř Gerhard Schröder ho označoval za „nesporného demokrata“.

Nešlo o zdraví národa

Jak hluboký to byl omyl, začal Putin předvádět prakticky hned: tvrdě zkrotil a často i zničil do té doby nezávislá média – to je stav, který trvá dodnes. Byl to počátek budování takzvané vertikály moci, která z politického života země definitivně vyřadila skutečnou opozici a do parlamentu už dlouhá léta pouští jen, řečeno s Jaroslavem Haškem, „strany mírného pokroku v mezích zákona“.

Čtěte také

Následovalo zrození ruské neokoloniální politiky se zcela konkrétními praktickými projevy – Gruzie 2008, východní Ukrajina a anexe Krymu 2014, Sýrie 2015. Logickým vyústěním této posloupnosti by se teď měl stát celonárodní pardon, kterým by Rusové stvrdili Putinovu doživotní vládu nad zemí.

Jenže po dvaceti letech vládnutí, kdy Štěstěna Vladimiru Vladimiroviči vytrvale přála, přišla vyšší moc jménem koronavirus: 15. ledna zahájená „zvláštní operace“, které bychom snad mohli dát krycí název Putin forever, se kvůli epidemii hroutí a sám prezident musel všelidové hlasování odvolat a odložit na neurčito.

Mnozí ruští politologové a komentátoři jsou přitom přesvědčeni, že Putinovi v tomto případě nešlo o zdraví národa, ale o to, že v podmínkách opravdu těžké krize by výsledek všelidového hlasování mohl dopadnout přímo katastrofálně.

Libor Dvořák, novinář, komentátor Českého rozhlasu Plus a překladatel z ruštiny

Publicista Dmitrij Travin to říká zcela jednoznačně. „Pokud koronavirová pohroma v Rusku vyústí ve zkázu ekonomiky, prudký pokles životní úrovně a smrt velkého množství lidí, společnost z toho tak či onak bude činit zodpovědným stárnoucího, necharismatického prezidenta, který dle nevyhnutelného soudu mnohých ztratil schopnost podnikat rázné kroky,“ tvrdí tento ruský politický analytik. Až tragikomické na tom všem je, že by tak Putinovým postavením nakonec mohl otřást jev, na kterém nenese žádnou vinu.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio