Libor Dvořák: Putinova popularita mírně poklesla

Co by za takovýto pokles skoro každý politik dal, řeknete si a zajisté budete mít pravdu: ve světové politice není příliš obvyklé, aby se podobnými statistickými čísly mohl pochlubit státník, který se ve vrcholných funkcích své země pohybuje už přes půldruhého desetiletí.

V téhle souvislosti je jistě zajímavé, že v lednu 2014, tedy těsně před anexí Krymu, Putinovu politiku podporovalo 65 procent obyvatelstva. Po krymském dobrodružství, považovaném ovšem většinou ruského obyvatelstva za jednoznačný Putinův úspěch, stoupla proputinská podpora až skoro k 90 procent.

Ani ve světovém měřítku to ovšem není nic neobvyklého – téměř stejných čísel se od amerického obyvatelstva po 11. září 2001 dočkal i George Bush.

Čtěte také

Expertka Levada-centra Karina Pipijová k tomu říká: „Obliba Vladimira Putina i dalších špičkových představitelů ruského státu opravdu poněkud poklesla, ale i v současné době zůstává na vysoké postkrymské úrovni, a to bez ohledu na obavy obyvatelstva ze současné ekonomické situace v zemi.“

Levada-centrum ovšem asi před týdnem zveřejnilo i výsledky jiného šetření, totiž o tom, jak ochotně či neochotně současní Rusové na jakékoli průzkumy veřejného mínění reagují. Neobtěžkávejme toto zamyšlení mnoha čísly, ale pár se jich snad ještě vydržet dá.

Až 26 procent ruských občanů se bojí svěřovat průzkumům veřejného mínění se s tím, co si o vývoji ve státě myslí, 23 procent pro jistotu takovéto názory nesvěřuje ani kolegům v práci|foto: ČTK/AP, Pavel Golovkin,ČTK

Takže: 26 procent ruských občanů se bojí svěřovat se s tím, co si o vývoji ve státě myslí, profesionálním průzkumníkům veřejného mínění, 23 procent pro jistotu takovéto názory nesvěřuje ani kolegům v práci a 17 procent, a to je asi nejznepokojivější údaj, pro jistotu o takových věcech nemluví ani v rodině a mezi nejbližšími příbuznými.

A to se rozhodně nepíše rok 1937… Základní důvod je přitom jasný: lidé se znovu obávají v nejlepším případě nepříjemností.

Čtěte také

A proč tomu tak je? Zcela jasno je ve věci sociologovi Grigoriji Judinovi: V 80. a 90. letech minulého století se ještě v sovětské epoše zformovala skupina nezávislých sociologů, kteří veřejné mínění zkoumali zcela nepředpojatě. V poslední době se ovšem toto vlastně dosti zaběhané schéma hroutí a občané průzkumy veřejného mínění stále intenzivněji chápou jakožto způsob komunikace se státem.

Obzvlášť v situaci, kdy prezident v přímém přenosu řekne, že podobné průzkumy si sám objednává. Řadový Rus tím pádem nutně dospívá k názoru, že tázajícího se výzkumníka k němu posílá osobně hlava státu. Podle toho pak vypadají i odpovědi a nám nezbývá než se ptát, nakolik jsou výsledky takovéhoto průzkumu veřejného mínění relevantní.