Libor Dvořák: Poolympijský vývoj v Soči

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pohled na ruské Soči od Černého moře

Volba nejsubtropičtějšího ruského města jakožto hostitele zimní olympiády, schválená v červenci roku 2007, překvapila doma v Rusku i ve světě opravdu mnohé. A nešlo jen o klimatické podmínky, nicméně připomeňme, že průměrná únorová teplota se tu pohybuje kolem šesti stupňů nad nulou.

Na rozdíl od svých konkurentů, třeba od rakouského Salzburku, v tomto lázeňském městě nebyla žádná sportovní infrastruktura. Během následujících šesti a půl let se ale změnilo úplně všechno. Zbrusu nové příbřežní i vysokohorské sportovní areály spojily rychlostní silnice a železnice. Sportovní stavby ve městě i kolem něj jsou opravdu kolosální, a tak není divu, že celá tahle legrace stála přes 50 mld. USD. Ruské úřady stereotypně tvrdí, že lví podíl investic připadá na rozvoj infrastruktury v celém regionu. Reálie jsou však takové, že v Rusku se podobné akce nikdy neobejdou bez dolarových propastí, v nichž miliardy beze stopy mizí. Kupříkladu opoziční politik Boris Němcov tvrdí, že při výstavbě olympijských sportovišť a zmíněné infrastruktury bylo rozkradeno 16-30 miliard. Zhruba stejná čísla uvádějí i tvůrci filmu Putin Games, který chtěl ruský stát pro jistotu za obrovské peníze odkoupit, aby zabránil jeho distribuci. Ten se ovšem v závěru loňského roku přesto dostal na světová filmová plátna.

Ve světové praxi se pořadatelské země snaží nejen kompenzovat vynaložené peníze, ale ještě na olympiádě vydělat. Kupříkladu kanadský Vancouver, kde zimní hry proběhly před čtyřmi lety, už má vložené peníze spolehlivě zpátky. Londýnská letní olympiáda v roce 2012, která stála kolem 15 mld. dolarů, zase přišla s demontovatelnými sportovišti, která se po olympiádě dala přenést na jiné, předem naplánované místo. V Soči se při nákladech, jež jsou několikanásobkem těch právě uvedených, s ničím takovým počítat nedá.

Svědčí o tom další zajímavý problém: Po prohlášení Soči olympijským městem se očekával rychlý růst cen nemovitostí. Vláda se včas vzpamatovala a tyto ceny zmrazila, což se zdálo rozumné. Každá mince ale má svůj rub: Znamená to, že po olympiádě budou na prodej miliony čtverečních metrů obytné plochy, již nebude nikdo potřebovat. Další důvod možných kolosálních ztrát těch kdož tu investovali. Vzniklé škody zřejmě uhradí stát.

Co se tedy o budoucnosti Soči v Rusku všeobecně soudí? V nejlepším případě, a to městu a jeho okolí i přes nerozumné velikášství inspirátorů tohoto projektu přejme, se z něj stane prestižní centrum lázeňství a zimních i letních sportů. V případě nejhorším zůstane jeho stálých 350 tisíc obyvatel tváří v tvář s nikomu nepotřebnými megalomanickými objekty, které město promění v pomalu chátrající železobetonový Putingrad.