Libor Dvořák: Politika Ruska v Sýrii

14. květen 2013

Benjamin Netanjahu podobně jako jeho předchůdci v Moskvě i v Soči z minulého týdne se snažil především o jednu velice důležitou věc – přesvědčit Rusko, aby Sýrii nedodávalo protiletecké raketové systémy S-300. Tyto rakety s doletem 200 km mohou zasáhnout několik cílů, a pokud by je Asadův režim opravdu dostal, značně by to zvýšilo jeho obranyschopnost.

Izraelci se ovšem obávají, že tyto zbraně by se mohly dostat i do třetích rukou, kupříkladu hnutí Hizballáh, což by beztak složitou situaci v regionu dále komplikovalo.

Také Netanjahu se ovšem dnes v černomořském letovisku, které bude už za tři čtvrtě roku dějištěm zimní olympiády, dověděl totéž, co významní návštěvníci Ruska těsně před ním: pokud jde o zbrojní dodávky Sýrii, Rusko žádné mezinárodní regule neporušuje, protože smlouvy, které by měly zahrnovat i S-300, byly podepsány již v roce 2010, tedy ještě před vypuknutím občanské války v Sýrii. Ruská diplomacie, reprezentující zájmy putinského státu, se tedy chová stejně, jako jindy v obdobných případech: Ať si zbytek světa tvrdí, co chce, my se budeme chovat podle vlastního uvážení – pokud možno se o dost lišícího od toho, co si o tom kterém konkrétním problému myslí naši západní partneři. Což je jako obvykle postoj, který jen těžko lze považovat za konstruktivní. Na druhé straně Moskva tvrdí, že využití svých vojenských dodávek do Sýrie kontroluje, a to především zbraně, jichž se může zmocnit opozice. Jedná se hlavně o přenosné protiletadlové střely, protitankové zbraně a granátomety. Nakolik tomuto tvrzení o kontrole lze věřit, těžko říct…

Závěrem ale do všeho právě řečeného přilijme i trochu optimismu. Italský list Corriere della Serra soudí, že ač se to může zdát paradoxní, přes ruskou tvrdohlavost v případě raket S-300 může právě syrský konflikt Moskvě pomoci obnovit vztahy s Washingtonem, které jsou v této chvíli téměř na bodu mrazu. Ke stejnému závěru dospívá i americký Washington Post, podle nějž jsou Rusové schopni se s Američany (a tedy i s Evropou a Izraelem) domluvit tam, kde se zájmy obou stran kryjí. Známý ruský politolog Fjodor Lukjanov k tomu dokonce přímo říká: „Kdybychom to zjednodušili, je jablkem sváru jen jedna věc: Co má být dřív – Asadův odchod a poté začne politický proces, anebo nejdřív zahájíme politický proces, a teprve pak odejde Asad? Amerika trvá na variantě jedna, Rusko na variantě dvě. Vše ostatní se dojednat dá.“

Co k tomu dodat? Kéž by to bylo tak jednoduché…

autor: ldo
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu