Libor Dvořák: Pavel Ustinov a telefonní justice
Zmírnění trestu pro mladého herce Pavla Ustinova, jehož prvonistanční soud za násilí proti příslušníkovi Ruské národní gardy odsoudil k 3,5 roku nepodmíněně, se dalo očekávat.
Docela podstatné bylo, jaký verdikt vynese druhoinstační řízení Moskevského městského soudu. Ten se zachoval šalamounsky: Ustinov je vinen, ale dostane jen podmínku na jeden rok.
Čtěte také
Nejdřív podstatné reálie. Pavel Ustinov byl zadržen na demonstraci 27. července a policie ho obvinila z útoku na veřejného činitele, tedy ruského gardistu Alexandra Ljagina. Tomu měl mladý a poměrně subtilní herec při zásahu proti sobě vykloubit rameno.
Problém je v tom, že existují videozáznamy, které dokládají zaprvé fakt, že když Ruská garda proti Ustinovovi zasahovala, rozhodně se nedopouštěl násilí na veřejných činitelích, ale pokojně telefonoval ze svého mobilu.
Ještě bizarnější je druhý nepopiratelný fakt: jiné video ukazuje, že jak Ustinov, tak zasahující gardisté i policisté mají tak 170-180 cm, kdežto Ljagin je skoro dvoumetrový, a byl by tedy o hlavu větší. Nikdo takový ale podle dosažitelných záznamů při zásahu nefiguroval.
Protestní hnutí ochabuje?
Prvoinstanční soud přitom nabízené videomateriály, které by mohly sloužit jako důkaz, jednoduše odmítl. I ruské jednoznačně závislé soudnictví ale bylo nakonec nuceno uznat, že obvinění v Ustinovově případě je vskutku chatrné – a to je ještě velmi eufemistický výraz.
Čtěte také
Na druhé straně je tak výrazné zmírnění trestu pro mladého herce dalším příkladem toho, že rezolutní veřejné mínění je málem jediný nástroj, jehož zásah může vést i k záchraně člověka, který se dostal mezi příslovečné mlýnské kameny příslovečně autoritářského režimu.
Totéž se stalo i v kauzách některých jiných protagonistů tzv. moskevského případu a ještě předtím v dobrodružné historii nezávislého novináře Ivana Golunova, odhalujícího zlořády v nejvyšších moskevských administrativních orgánech. Jak se zdá, obvykle zafunguje „telefonní justice“ – vysoký státní hodnostář prostě zavolá příslušnému soudu, a ten rázem ví, jak si počínat dál.
Úplné očištění Ustinova v současných ruských politických poměrech samozřejmě nebylo možné: automaticky by totiž znamenalo obvinění příslušníků Ruské gardy z falešného svědectví. Přestože si lze jen těžko představit, že by to pro ně znamenalo nějaké faktické sankční důsledky, a třeba jen v podobě kázeňských trestů, imidžový a psychologický účinek pro celý systém by byl víc než citelný.
V potaz nutno brát i jinou věc – nedělní demonstrace na Sacharovově třídě v Moskvě se zúčastnilo „jen“ 25 tisíc lidí, a ne 60 tisíc, jako třeba 10. srpna. To mohl být pro úřady signál, že protestní hnutí ochabuje a že v jednotlivých, obzvlášť takto problematických případech, je jistá míra benevolence myslitelná. Jak tvrdý či naopak velkorysý bude další postup režimu proti nesystémové opozici, ostatně ukáží už příští týdny a měsíce.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.