Libor Dvořák: Navalný na svobodě

16. říjen 2013

Podmínka – řekli dnes soudci v Kirovu a Alexej Navalnyj, který už s sebou měl tašku s věcmi, které by si vzal do vězení, zase mohl odvézt domů.

Trest je sice podmíněný, ale pro Navalného, jehož politické aspirace naznačuje nejen jeho dosavadní blogerská činnost a angažmá v hnutí autentické ruské politické opozice, jak se definitivně zformovala po prosincových parlamentních volbách z roku 2011, ale hlavně vynikající výsledek v nedávných moskevských primátorských volbách, i podmíněný ortel znamená, že nebude moci být nikam volen a alespoň prozatím zůstává a nadále zůstane mimo oficiální ruskou politiku. Populární ruský právník je si toho velmi dobře vědom – právě proto zřejmě ihned po vyřčení rozsudku prohlásil, že i přes podmíněný trest svou politickou činnost nezastaví a že mu primárně půjde především o to, aby se z ruských věznic dostali lidé, kteří tam sedí nespravedlivě a jsou na tom tudíž podstatně hůře než Navalnyj sám.

Všechny první komentáře se zabývají především tím, proč jasný nepřítel Vladimira Putina Navalnyj nemusel už v červenci zůstat až do dnešního odvolacího řízení ve vyšetřovací vazbě, směl se zúčastnit zmíněných moskevských primátorských voleb a teď ještě ke všemu neskončil ve vězení – byť se podobně jako Petr Oficerov nevyhnul tomu, že se dvakrát měsíčně bude muset hlásit u speciálního kontrolního orgánu, jemuž bude také nucen hlásit jakoukoli změnu trvalého bydliště.

Navalnyj sám se ostatně už dnes nechal slyšet, že jeho a Oficerovovo ponechání na svobodě je zajisté osobním rozhodnutím ruského prezidenta Vladimira Putina. Prezidentský mluvčí Dmitrij Peskov to samozřejmě okamžitě popřel, ale tento „kremelský výklad“ se popravdě řečeno dost nabízí. Důvodů je hned několik: například v dnešní posluchačské debatě na ruské webové stránce BBC se nabízí argument, že Putin je k podobným gestům nucen třeba i tím, aby Západ nebojkotoval únorovou olympiádu v Soči.

Navíc se připravuje amnestie ke 20. výročí tzv. jelcinské ústavy, tedy amnestie, která by mohla přinést další podobná rádobyvelkorysá gesta. K nejzajímavějším ovšem patří moskevská spekulace o tom, že odchod dlouholetého kremelského šedého kardinála Vladislava Surkova, o němž se svého času tolik debatovalo, měl možná naznačit, že s opozicí bude napříště zacházeno o něco lépe než doposud. Inu, jak říkají sami Rusové: počkáme a uvidíme.

autor: ldo
Spustit audio